Kalendář akcí

<< Srpen 2022 >>
PÚSČPSN
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Přátelství v Bibli

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! V dnešním pořadu Bible v liturgii se budeme zabývat tématem přátelství v Bibli. Je to téma, které se týká nás všech. Každý z nás má přátele, více či méně přátel. Dříve, než se budeme podrobněji zabývat tímto tématem z pohledu celé Bible, přečtěme si, co nám o přátelství říká biblická kniha Sirachovec:

„Libá mluva si získává mnoho přátel a přívětivé jednání dojde odměny v mnohé laskavosti.
Měj hodně těch, kdo s tebou žijí v míru, ale důvěrného rádce měj jen jednoho z tisíce.
Chceš-li se s někým spřátelit, prověř ho zkouškou, než mu začneš důvěřovat.
Někdo je tvým přítelem, když se to jemu hodí, ale opustí tě, jakmile budeš v nesnázích.
Některý přítel se změní v nepřítele a svůj rozchod s tebou přičte k tvé hanbě.
Jiný ti bývá u stolu společníkem, ale nevytrvá, až budeš v soužení.
Dokud ti bude dobře, bude tvým druhým já, bude volně nakládat i s tvým služebnictvem.
stihne-li tě však ponížení, obrátí se proti tobě a víckrát ho už neuvidíš.
Vyhýbej se zdaleka svým nepřátelům a střež si své přátele.
Věrný přítel je k nezaplacení, ničím nelze vyvážit jeho cenu.
Věrný přítel je elixír života, najdou ho jen ti, kdo mají bázeň před Hospodinem.
Kdo se bojí Hospodina, je upřímný ve svém přátelství, neboť bližního posuzuje jako sebe samého“
 (Sir 6,5-18).

Tato slova by mohla být pro každého návodem, jak si hledat a udržet přátele. Můžeme z nich také vycítit stálou platnost biblického textu. Několikrát se k nim vrátíme v průběhu našeho dnešního pořadu. Nyní se však pojďme podrobněji zabývat tématem přátelství z pohledu celé Bible.

Ve Starém zákoně najdeme několik příkladů pravého přátelství. Připomeňme si vztah mezi Davidem a Saulovým synem Jonatanem. V První knize Samuelově čteme o uzavření jejich přátelství: „A Jonatan uzavřel s Davidem smlouvu, neboť ho miloval jako sám sebe. Jonatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem…“ (1 Sam 18,3-4). Toto přátelství vydrželo navzdory Saulově nevraživosti až do Jonatanovy smrti.

V Bibli najdeme také text o přátelství mezi ženami. Pro mnohé je oslovující vztah mezi snachou a tchýní. Rút odchází po smrti svého muže s Noemi do cizí země. Říká své tchýni Noemi: „Kamkoli půjdeš, půjdu. Kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. … Rozdělí nás od sebe jen smrt!“ (Rt 1,16-17). Rút následuje svou přítelkyni a tchýni v jedné osobě do vlasti jejího manžela, do země, ve které je cizinkou. Tyto dva příklady krásně odpovídají několika veršům z knihy Sirachovec, které jsme si četli na začátku dnešního pořadu: „Někdo je tvým přítelem, když se to jemu hodí, ale opustí tě, jakmile budeš v nesnázích“ (Sir 6,8). Přátelství Davida s Jonatanem a Rút s Noemi překonala všechny nesnáze a vydržela až do smrti.

Vedle takovýchto přátelství existují také zdánlivá přátelství. Bible se zabývá především v mudroslovných knihách otázkou: „Proč mají bohatí tolik přátel, zatímco chudí, nemocní a pronásledovaní nemají žádné přátele?“ Kniha Přísloví nám k přátelství chudých píše: „Chudého nemá rád ani jeho druh, kdežto mnoho je těch, kdo milují bohatého“ (Př 14,20). Podobná slova najdeme v knize Žalmů: „Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí“ (Ž 38,12). Připomeňme si, milí posluchači, opět slova z knihy Sirachovec: „Dokud ti bude dobře, bude tvým druhým já, bude volně nakládat i s tvým služebnictvem. Stihne-li tě však ponížení, obrátí se proti tobě a víckrát ho už neuvidíš“ (Sir 6,11-12). Bohatá zkušenost, zapsaná v Bibli, potvrzuje tato slova na mnoha místech. Velmi výrazně to poznáme z pětapadesátého žalmu, ve kterém čteme: „Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl. Nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl. Jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu…“ (Ž 55,13-15). Svou zkušenost s nemocí a opuštěností od přátel nám sděluje Job. V dobách, kdy mu bývávalo dobře, měl okolo sebe množství přátel. V okamžiku, kdy mu Bůh všechno vzal, opustili ho jeho přátelé. Job říká: „Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu… všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády“ (Jb 19,17.19).

Mnohá zklamání a bolestné zkušenosti učí každého opatrnosti při výběru přátel. Zvláště v knize Sirachovec najdeme mnoho takových ponaučení:„Což tě nezarmoutí až k smrti, když se ti druh a přítel změní v nepřítele?“ (Sir 37,2). „Některý přítel se změní v nepřítele a svůj rozchod s tebou přičte k tvé hanbě. Jiný ti bývá u stolu společníkem, ale nevytrvá, až budeš v soužení. Dokud ti bude dobře, bude tvým druhým já, bude volně nakládat i s tvým služebnictvem. Stihne-li tě však ponížení, obrátí se proti tobě a víckrát ho už neuvidíš“ (Sir 6,9-12). Člověk je stále stejný. Starověká biblická zkušenost platila kdysi a ve stejné míře platí i dnes. Každý z nás jistě ví, jak jednoduše se přítel změní v nepřítele a jak náročný je opačný postup.

Básnicky lze říci, že přátelství je jako víno – čím starší je kvalitní víno, tím je lepší. Podobně je tomu s přátelstvím. S přibývajícím časem je pevnější, otevřenější a důvěrnější. V knize Sirachovec čteme: „Neopouštěj starého přítele, žádný nový se mu nevyrovná. Nový přítel je jako nové víno. Teprve až zestárne, budeš je s požitkem pít“ (Sir 9,10). Staří přátelé se dobře znají, proto si mohou říci bez okolků do očí dobré i špatné. V knize Přísloví čteme:„Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska. Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího“ (Př 27,5-6).

Člověk, který spoléhá nejen na člověka, ale také na Boha, je silnější a stálejší i v přátelství: „Věrný přítel je elixír života, najdou ho jen ti, kdo mají bázeň před Hospodinem. Kdo se bojí Hospodina, je upřímný ve svém přátelství, neboť bližního posuzuje jako sebe samého. Jaký kdo je, takový je jeho přítel!“(Sir 6,16-17). Přátelé jsou často přáteli právě proto, že mají mnoho společného. Silným pojítkem mezi nimi může být i víra v jednoho Boha. Čím více věcí přátele spojuje, tím je jejich přátelství pevnější. Vzorem pro pravé a pevné přátelství je vztah mezi Bohem a člověkem. Bůh nazývá některé lidi svými přáteli. U proroka Izaiáše říká Hospodin: „Jakube, tebe jsem vyvolil, potomku Abrahama, mého přítele, kterého jsem miloval“ (Iz 41,8). Abraham nebyl jediný, koho Bůh nazývá svým přítelem. Také vztah vůči Mojžíšovi se nazývá přátelství: „Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem“ (Ex 33,11). Abraham, Mojžíš a mnozí proroci jsou nazváni Božími přáteli.

Největším projevem Božího přátelství vůči všem lidem na zemi bylo vyslání jeho jediného syna. Ježíš představuje Boha jako milujícího otce a přítele. V Novém zákoně najdeme mnoho podobenství, která o této skutečnosti vypovídají. Připomeňme si jedno z nich: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu ´Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách a já mu nemám co dát´…“ (Lk 11,5-6). V závěru tohoto podobenství je řečeno: „kdo prosí, dostává, kdo tluče, tomu se otevře.“ Ježíš představuje Boha jako přítele, který je ochoten kdykoli přispěchat na pomoc.

Ježíš nežil na zemi sám. Byl obklopen svými učedníky a přáteli. Za všechny vzpomeňme Lazara. „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit. …Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: ´jak jej miloval´“ (J 11,11.35-36). Ježíš měl srdce jako každý jiný člověk. Když uslyšel, že jeho přítele Lazar zemřel, rozplakal se. Všichni lidé okolo Ježíše však nebyli ovšem jeho přáteli. Pouze svým učedníkům řekl: „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť vám jsem dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce“ (J 15,15). Ježíš svěřuje svým učedníkům, co mu dává poznat jeho Otec. Tak důvěrné sdílení je možné jen mezi přáteli. Skutečným Ježíšovým přítelem, který je věrný až pod kříž, je především učedník, kterého Ježíš miloval. Tento učedník seděl při poslední večeři po Ježíšově boku. Pod křížem mu pak Ježíš svěřuje svou matku: „Když spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: ´Ženo, hle, tvůj syn!´ Potom řekl tomu učedníkovi: ´Hle, tvá matka!´“ (J 19,26-27).

Ani po Ježíšově smrti nemizí přátelství ze světa. Ti, kdo v něho uvěřili, se mají milovat jako přátelé. Neznamená to však, že zmizí všechna nedorozumění a spory. Apoštol Pavel je spojen se svými přáteli pouty upřímné lásky a má neustále na mysli potřeby mladých církevních obcí a jejich členů. Přesto však prožívá spory se svým přítelem Barnabášem a s apoštolem Petrem. Pavel s Barnabášem se neshodli na osobě, která by je doprovázela na druhé misijní cestě. Proto se jejich cesty rozešly a Pavla doprovázel Silas. Ohledně dodržování obřízky a jiných židovských zásad týkajících se jídla se Pavel rozchází ve svých názorech s Petrem a otevřeně s ním nesouhlasí. Je zajímavé, že na konci života se Pavel cítí velmi osamocen a bez přátel. Píše Timoteovi: „Pospěš si, abys přišel za mnou co nejdřív. Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět. Krescens odešel do Galacie, Titus do Dalmácie. Jediný Lukáš je se mnou…“ (2 Tm 4,9-11).

Vidíme tedy, milí posluchači, že přátelství není v Bibli neznámým pojmem. Často o něm čteme ve Starém i Novém zákoně. Velmi mnoho se o něm dozvíme ve starozákonních knihách Sirachovec a Přísloví. Najdeme v nich množství rad, jak hledat a poznat dobrého přítele, jak přátelství uchovat a prohlubovat.