Marie Zouharová

Pro 3. neděli v mezidobí jsou jako responzoriální zpěv po prvním čtení vybrány některé verše 19. žalmu. Tímto žalmem jsme se však již v pořadu “Bible v liturgii” zabývali. Proto se dnes zaměříme na 14. žalm.

Tento žalm byl pravděpodobně kdysi součástí dvou různých sbírek žalmů. Když byly sloučeny v jednu – nejspíš pro chrámovou liturgii kolem r. 622 před Kristem – došlo k opakování stejného textu, který je v našem žaltáři zařazen jako 53. žalm.

Z hlediska literárního druhu patří mezi takzvané nářky, ale jeho obsah se velmi podobá prorockému hlásání a mudroslovné nauce. Žalmistu nezajímá především jeho osobní nouze, ale mnohem víc špatná situace národa. Za nejdůležitější považuje otázku: Kdy už bude konec urážení Boha a svévolnosti lidí? K poslední jazykové úpravě došlo až v době po vyhnanství. Tato doba zanechala svou stopu v náboženské situaci, ve které byli zbožní lidé napadáni ze strany – dnes bychom řekli – liberálních kruhů.

Nyní k vlastnímu žalmovému textu:

Nerozumný si říká v srdci:
“Bůh není!”
Zkaženě, zvráceně jednají,
nikdo nedělá dobro.
Hospodin shlíží z nebe na lidské syny,
aby viděl, zda je někdo rozumný a vyhledává boha.
Všichni pobloudili, všichni se zkazili,
nikdo nedělá dobro, dočista nikdo!

Kdo je míněn nerozumným člověkem na začátku žalmu? V pojetí Starého zákona je to člověk, který ve svém životě nedbá na Boha a jeho přikázání. Opakem je člověk rozumný a moudrý. Žalmista se nechce zabývat teoretickým ateismem, který by byl výsledkem rozumového uvažování. Takový ateismus Starý zákon ještě nezná. Spíše se zaměřuje na skutky, které popírají působení Boha ve světě. Pro žalmistu jsou lidé s tímto postojem nerozumí proto, že ze svého srdce vytěsnili Boha. Jejich jednání je od základu špatné. Člověk, který nemá úctu před Bohem, uděluje sám sobě plnou moc jednat – jeho jednání je “zkažené, zvrácené”. Toto jednání se šíří jako nebezpečná nákaza do dalších částí národa. Všeobecně je situace zobrazena právě v prvním verši: “Nerozumný si říká v srdci: “Bůh není! – Zkaženě, zvráceně jednají, nikdo nedělá dobro.”

Na druhé straně vyzdvihuje žalmista konkrétní zjištění: “Hospodin shlíží z nebe na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný a vyhledává Boha.” Kdykoli se tohoto obrazu o Bohu v žalmech používá, je jím míněn Hospodin jako vládce a soudce světa. Závěrečný úsudek je otřesný. Zkaženost se rozšířila do celého světa. S podobným úsudkem se setkáme v Novém zákoně, v Pavlově listu Římanům: “všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy” (Ř 3,23).

14. žalm pokračuje slovy:

Nevzpamatuje se žádný, kdo páchá zlo,
kdo požírá můj lid, jako by jedl chleba?
Hospodina nevzývají –
pak se budou strachem třást,
vždyť Bůh je s pokolením spravedlivých.
Chcete zmařit chudáku plány,
ale Hospodin je mu útočištěm.

Po zjištění všeobecné zkaženosti lidí odsuzuje žalmista jako Boží mluvčí nedostatky Božího lidu: “Nevzpamatuje se žádný, kdo páchá zlo, kdo požírá můj lid, jako by jedl chleba? Hospodina nevzývají”. Otázka po pachatelích zločinů zůstává nezodpovězena. Obraz o požíračích lidu používá prorok především pro nepřátele Izraele, kteří si podrobují zemi. Stejného obrazu používá prorok Izaiáš: “Hospodin podnítil nepřátele: Aramejce od východu a Filišťany od západu – požírali Izraele plnými ústy” (Iz 9,11). Obraz zná také prorok Jeremiáš – v kapitole 10.: “Na pohany, kteří tě neznají, vylij svůj hněv, na rody, jež nevzývají tvé jméno, neboť zhltali Jakuba, strávili ho, zpustošili jeho sídla” (Jr 10,25); a v kapitole 30.: Všichni, kteří tě chtějí pohltit, budou pohlceni, všichni tvoji nepřátelé půjdou do zajetí…” (Jr 30,16).

Druhá polovina 4. verše zní: “kdo požírá můj lid, jako by jedl chleba”. Předpokládá se zde, že dárcem všech darů je Bůh, přičemž “chléb” zastupuje všechny dary. Podobně čteme ve 104. žalmu: “Všichni čekají od tebe, že jim dáš obživu v pravý čas. Ty jim dáváš a oni sbírají, otvíráš ruku a sytí se dobrými dary” (Ž 104,27n). Na stejnou představu narazíme u proroka Jeremiáše: “Avšak tento lid má srdce umíněné a vzpurné, odešli z umíněnosti. Ani je nenapadlo říci: “Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává vydatný déšť, jarní i pozdní, v pravý čas, ke žni stanovené týdny nám zachovává” (Jr 5,23n).

Slovy “pak se budou strachem třást, vždyť Bůh je s pokolením spravedlivých” staví žalmista do protikladu lehkovážné sebevědomí zločinců a Boha jako soudce, který je na straně trpících a utiskovaných. Zločinec musí poznat, že Bůh mu v jeho činech zabrání. Pozná hranice své moci.

Můžeme si položit otázku, jaký vztah má rozlišení mezi zločinci a spravedlivými k prvnímu verši 14. žalmu, kde se o zločincích praví, že “jednají zkaženě, zvráceně; nikdo nedělá dobro“. Žalmista navazuje na představu o “zbytku” spravedlivých lidí, který představuje naději. Nemíní jen zbytek národa, který přežil historickou katastrofu, jak čteme u proroka Ámose: “…Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova” (Am 5,15). “Zbytek” má také jiný význam. Tento “svatý zbytek” Bůh spasí navzdory všem nevěrnostem. Nezruší svou smlouvu ani zaslíbení.

Člověk může popírat Boží působení i samotného Boha, ale nezmění tím nic na skutečnosti, že biblický Bůh je skutečně jediný, živý Bůh, který Bohem a Pánem zůstává navzdory všem svým nepřátelům a všem zvratům v dějinách.

Kéž nadejde Izraeli spása ze Siónu!
Až Hospodin změní osud svého lidu,
jásat budou synové Jakubovi, radost bude v Izraeli.

Závěrečným veršem vyjadřuje žalmista svou úpěnlivou prosbu. Jestliže převládá na všech stranách zkaženost, může pomoci pouze Hospodin. Žalmista si nepřeje změnu politické situace, ale touží po Boží spáse. Osvobozený národ bude jásat. Lidé se mohou zaplést do nepříjemné situace, ze které nevidí východisko, ale přichází jim na pomoc Boží milost. Člověk ovšem musí toto Boží volání přijmout. Z moci hříchu nás vyvede Bůh. Jsme odkázáni na jeho milosrdenství.

V listu Římanům navazuje apoštol Pavel na první verše 14. žalmu: “Nikdo není spravedlivý, nikdo ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden”. Pavel chce ukázat, že před Bohem jsou všichni lidé hříšní. Také další argumentace vychází pravděpodobně ze 14. žalmu: “…A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost – Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. – S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu” (Ř 5,20.12.15).

Současným ateismem se zabývá koncilová konstituce o církvi v dnešní světě. Poslechněme si některé myšlenky z 19. a 20. článku této konstituce:

“Nejvyšší důvod lidské důstojnosti záleží v povolání člověka ke společenství s Bohem… Mnoho našich součastníků však toto hluboké životní spojení s Bohem vůbec nechápe nebo je výslovně odmítá, takže ateismus je nutno počítat k nejvážnějším skutečnostem naší doby a podrobit ho velmi pečlivému zkoumání.

…Někteří Boha výslovně popírají; jiní se domnívají, že člověk o něm nemůže naprosto nic tvrdit; jiní pak zkoumají otázku Boha takovou metodou, že se zdá, jako by neměla smyslu.

… někteří člověka tak vyvyšují, že tím víra v Boha téměř ztrácí sil. Zdá se však, že jim jde více o zdůraznění člověka, než o popírání Boha. Jiní zase chápou Boha tak, že představa, kterou odmítají, vůbec není Bůh evangelia. Jiní si otázky o Bohu vůbec nekladou…

Ti, kdo se uvědoměle snaží nepřipustit Boha do svého srdce a proti hlasu svého svědomí se snaží vyhnout náboženským otázkám, nejsou jistě bez viny; avšak odpovědnost za to často nesou i sami věřící. … Ateismus…vzniká spíše z různých příčin, mezi které je třeba počítat i kritickou reakci proti náboženství…

Moderní ateismus…vznáší námitky proti jakékoliv závislosti člověka na Bohu. …tvrdí, že svoboda záleží v tom, aby člověk byl sám sobě cílem… (GS 19-20).

Podle 14. žalmu je Hospodin zastáncem ponížených. Nejzřetelněji nám to zjevil v Ježíšovi, skrze něhož byly zmařeny všechny plány nepřátel. Poslední věty 14. žalmu – “Kéž nadejde Izraeli spása ze Siónu! Až Hospodin změní osud svého lidu, jásat budou synové Jakubovi, radost bude v Izraeli” – se můžeme modlit v souvislosti s některými výroky Nového zákona. Např. v Janově evangeliu čteme: “Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se promění v radost.”…I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme” (J 16,20.22).