Kalendář akcí

<< Únor 2022 >>
PÚSČPSN
31 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 1 2 3 4 5 6
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Ž 68

Marie Zouharová

 

22. neděli mezidobí budeme zpívat část žalmu 68.

Tento žalm je charakteristický tím, že má hodně zvláštností. Výklad působí vždy potíže. Pravděpodobně je to z velké části způsobeno jeho stářím a jeho dlouhým předávání (Uberlieferungswege). Můžeme na něm pozorovat rozvoj kultu. Od nejstarší části, která je severoizraelského původů z dřívější doby královské až k jeho začlenění do Jeruzalémského chrámového kultu pozdější doby královské za vlády Chizkijáše. Původně asi tvořil součást nějaké slavnosti ve svatyni, při které se vyhlašovalo Hospodinovo panství nad novým rokem. Nebo se jednalo o slavnost, při které byla znovu vyhlašována a obnovována smlouva. Ve své nynější podobě byl asi zamýšlen jako píseň pro slavnostní procesí o svátcích, kterou chce lid chválit vítěznou moc Boha Izraele a jeho majestát.

Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují,
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,
tratí se, jako se rozplývá dým,
jako taje vosk před ohněm – tak hříšníci hynou před Bohem.
Spravedliví se však radují, jásají před Bohem
a veselí se v radosti.

Počáteční verše popisují závěrečný Boží soud nad hříšníky a spravedlivými. Obsahují slova, která pronášel Mojžíš, když se tábor Izraelitů dával na poušti: “Povstaň, Hospodine, ať se rozprchnou tvoji nepřátelé, ať před tebou utečou, kdo tě nenávidí!” (Nu10, 35). Jako v prvním žalmu je zde vyobrazen zcela rozličný závěrečný osud hříšníků a spravedlivých. Osud hříšníků je vylíčen dvěma obrazy: tratí se, jako rozplývající dým a tající vosk. Osud spravedlivých končí naopak jásotem a radostí před Bohem. Je zde obsaženo hlavní téma žalmu – královská Boží vláda a jeho definitivní soud.

Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno,
upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,
jeho jméno je Hospodin,
jásejte před ním!

Tato výzva směřuje k účastníkům procesí, aby velebili zjevujícího se Boha. Nebeský a pozemský svět se setkává. Zjevující Bůh je ten, který “jezdí na oblacích”. Tento titul pochází z syrsko-kananejské mytologie a zde je dán Hospodinu.

Otec sirotků, ochránce vdov
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov,
vězně vyvádí k šťastnému životu,
jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.

Hospodin je vzpomínaný jako ten, který se zastává sirotků i vdov. Žalmista používá obratu – otec a ochránce. Současně je vzpomínaný jako ten, který je přítomný ve svém svatém příbytku. Všichni, kteří v jeho národu potřebují ochranu a pomoc mohou v něho doufat. Dává zajatým volnost a domov. Autor chce připomenout účastníkům procesí jejich návrat z exilu. Bůh, který tu opět povstává, šel kdysi v čele lidu pouští, zjevil své jméno, vydal svou smlouvu a svou mocí přemáhal nepřátele.

Bože, když jsi vycházel před svým národem,
když jsi kráčel na poušti,
země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem,
chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví,
vzkřísils je, když zemdlelo.
Usadilo se v něm tvoje stádce,
ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!

Žalmista se zpětně dívá na odchod vyvoleného národu z Egypta, cestu pouští, zjevení na Sinaji a na dar smlouvy a připomíná rozhodující bitvu Izraele s kananejskými králi, která zajistila lidu Zaslíbenou zemi, ve které našli domov (Sd 5). Cestou do zaslíbené země je Bůh podpíral a chránil. K vylíčení Hospodinova zvláštního boje jsou použity motivy známé z písně Debořiny– země se třese z nebes kanuly krůpěje, před Bohem ze Sinaje (Sd 5, 4n).

Pán pronáší výrok,
mnoho poslů šíří radostné zvěsti:
„Králové s vojsky prchají, prchají;
i ženy si doma rozdělují kořist.
Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad,
zaskvěla se křídla holubice stříbrem,
její perutě plavým zlatem.
Když tam Všemohoucí rozháněl krále,
padali jako sníh na Salmonu!“

Verše líčí rozhodující boj mezi Izraelem a Kananejci, když v izraelské rovině zvítězili Debora a Bárak nad Síserou. Jde o Hospodinovo vítězství, ze kterého se lid raduje, protože může opět žít ve svobodě. Množství vojsk utíká před Izraele. Kořist je tak velká, že si ji dělí i ženy, které zůstaly doma a nebojovaly.

Dále se žalm zaměřuje na ty kmeny, které se boje neúčastnily. Podle knihy Soudců se boje účastnily jen kmeny Zabulón a Neftalí: “Zabulón je lid, který dokázal nasadit svůj život, rovněž Neftalí na výšinách pole” (Sd 5, 18). Ozdobená holubice šíří vítězství. Dá se uvažovat i o jiném výkladu. Bojuje sama příroda. K vítězství Všemocného padá na potvrzení zázraku sníh na místo boje (Zum Sieg des Allmächtigen fiel wie ein bestätigendes Begleitwunder Schnee auf die Umgebung des Schlachtenortes, den Zalmon, d.h. den “Schwarzberg”, wie das schwarze Basaltgebirge des Hauran genannt wird.)

Hory bašanské jsou hory vysoké,
hory bašanské jsou hory strmé.
Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte
na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo,
na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?
Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců:
Se Sinaje Pán přichází do svatyně.
Vystoupils do výšin, zajatce zajals,
vzal sis lidi jako dar,
i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.

Tato část veršů vysvětluje vítěznou bitvu. Vysoké bašanské hory, které byly pravděpodobným místem boje, si nárokují stát se (pohanskou) horou bohů. Cítí se vyprovokováni vítězstvím Hospodina (Das hohe Baschangebirge, der wahrscheinliche Ort der Schlacht, ehebt den Anspruch, ein (heidnischer) Göterberg zu sein, und fühl sih durch den Sieg des ortsfremden JHWH aus dem Süden herausgefordert). Vzhledem k Sionu, trvalému příbytku Hospodina, je bezvýznamná (Gegenúber dem Zion, dem dauernden Wohnsitz Gottes, ist er bedeutungslos).

Hospodin si ji nevyvolil jako své sídlo, ale Sion. Sám přichází do svatyně a přivádí sebou i zajatce. Je zde představeno svaté Boží město, do kterého vchází v procesí David s Boží archou (2 S 6, 12 – 19), ve kterém bude Hospodin sídlit uprostřed svého lidu. Bůh je bude ochraňovat. Jemu patří následující chvalozpěv.

Ať je Pán žehnán každý den,
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy,
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.
Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel,
vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.
Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu,
dovléknu ti je z hlubin moře,
abys v krvi smočil svou nohu,
aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“

Denně by měl znít tento chvalozpěv, protože Hospodin se stará o svůj lid. U proroka Izajáše čteme: “Slyšte mě, dome Jákobův…. Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním” (Iz 46, 3n). On je Pánem života a smrti: “Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud” (1 S 2,6). Protivníky povolá z zodpovědnosti za smrt, Izrael však shromáždí ze všech končit a nepřátelské národy vydá do jejich rukou. Základ pro potrestání je hřích nepřátel Hospodina.

Bůh přivede nepřátele své i Izraele na popraviště/Richtplatz). Vysoké hory a naopak hlubiny moře připomínají místo boje a zároveň universální vládu Boží. Nezůstává před ním uzavřené žádné místo na zemi. Závěrečné obraz vzpomíná Achaba a Jezábelu (1 Kr 21, 19 – 23; 22, 38). Psi tehdy požírali mrtvoly a likvidovali tak zabité nepřátele. Obsah těchto veršů svědčí o naprostém vítězství Hospodina nad všemi nepřáteli.

Objevuje se tvůj průvod, Bože,
průvod mého Boha, mého krále, do svatyně.
Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci,
uprostřed dívky bijí do bubínků.
„Ve sborech velebte Boha,
Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“
Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší,
judská knížata se svými zástupy,
knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.

Děkovné procesí přichází do Jeruzalémského chrámu. Nejprve jdou zpěváci, hudebníci, dívky a zástupci jednotlivých pokolení. Žalmista vyznává “můj Bože a králi”. Stejné oslovení Boha můžeme slyšet i v dalších žalmech: “Naslouchej mé hlasité prosbě můj králi a můj Bože” (Ž 5, 3). Ze všech účastníků procesí jsou vyzdviženy dva kmeny jeden ze severu a druhý z jihu. Čestné místo připadá malému kmeni Benjamín. Jmenování kmene Benjamín může být dokladem značného stáří základních motivů tohoto žalmu, pocházejících snad ještě z doby Saulovy, který byl Benjamínec (1S 9, 1).Je to asi proto, že Jeruzalém, který až do vlády Davidovi byl samostatným městem a také později získal zvláštní postavení, ležel na hranici mezi kmeny Benjamin a Juda. Ze severních knížetství je jmenován Zabulón a Neftalíh, protože podle knihy Soudců (S 5) se účastnily rozhodujících bojů při obsazování zaslíbené země.

Ukaž, Bože svou moc,
tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!
Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě
přinášejí králové dary!
Pokárej netvora v rákosí,
ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;
nechť se ti koří s pruty stříbra,
rozmetej národy, které rády válčí!
Ať se dostaví velmoži z Egypta,
ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!

Tato modlitba je vyslovena k přítomnému Bohu. Není jasné zda ji pronáší kněz nebo prorok a nebo jestli ji vyslovuje lid. Obsahuje prosbu, aby Bůh nepřátele národu pokáral a donutil je velmože z Egypta a Etiopie aby “vztáhli k Bohu svou ruku”. Zde se vynořuje prorocká předpověď, která mluví o podmanění národů a jejich příchodu do Jeruzaléma s dary (Iz 60; 66). Srovnáním nepřítele s “netvorem v rákosí” jej přenáší do sféry na kterou člověk nestačí. Je zde míněný pravděpodobně Egypt a slova o stříbru jsou velmi nejasná. Pravděpodobně ukazují na velmoci eufratsko-tigridské Dvojříčí s jejich lunárním kultem jako protějšku k Egyptu s jeho slunečním kultem. Tyto velmoci přijdou a skloní se před Hospodinem (Iz 19, 21; Iz 45, 14). I pohanští králové uznají svrchovanost Hospodina a přinesou mu dary.

Závěrečný chvalozpěv patří Hospodinu.

Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána,
který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!
Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný:
„Uznejte Boží moc!“
Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost,
jeho moc v oblacích.
Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův,
on dává sílu a statečnost svému lidu.
Bůh buď veleben!

Všechny národy musí zpívat chvalozpěv Hospodinu, který má svůj příbytek na Sionu. V prorocké předpovědi se říká, že závěrečný čas již nastal. Mocný hlas Boží vyzývá všechny národy, aby uznali jeho moc. Bůh Izraele je Pánem nebe a země.

Tento žalm je zařazen do liturgických textů hlavně při slavnosti Nanebevstoupení. Používá se také při svěcení kostela. Je třeba tento žalm ve světle novozákonní víry nově pochopit a naplnit.