Marie Zouharová
Jako první čtení uslyšíme o 3. neděli velikonoční závěrečné věty z páté kapitoly Knihy Zjevení svatého Jana.
Čtvrtá a pátá kapitola Knihy Zjevení tvoří jednotu. Ve čtvrté kapitole začíná vlastní prorocká a apokalyptická část díla. Mění se tón, nebe se otevírá, začínají vidění a pokračují až do 20. kapitoly. Ve čtvrté kapitole je středem vidění trůn a sám Bůh. V páté kapitole směřuje Janův pohled k Beránkovi. Středem je “zabitý beránek”, podobně jako je jádrem křesťanské víry kříž a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Přečteme si dnes celou 5. kapitolu – právě proto, abychom jejím závěrečným větám správně porozuměli.
A uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svazek svitků popsaných uvnitř i zevně, zapečetěný sedmi pečetěmi. Spatřil jsem také mocného anděla, jak hlasitě provolává: “Kdo je hoden ten svazek otevřít a rozlomit jeho pečeti?” A nikdo ani na zemi, ani v podsvětí nemohl ten svazek otevřít a nahlédnout do něho. Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svazek otevřel a nahlédl do něho. Ale jeden z oněch starců mi řekl: “Neplač: Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svazek s jeho sedmi pečetěmi otevře”.
Uprostřed mezi trůnem a čtyřmi bytostmi a mezi starci jsem spatřil Beránka, který byl jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zem. Beránek přišel a vzal svazek z pravice toho, který seděl na trůně. A jak ten svazek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a rovněž oněch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby věřících. A zpívali novou píseň: “jsi hoden vzít svazek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu i národa a vytvořil jsi z nich našemu Bohu kněžské království vládnoucí nad zemí”.
Potom jsem měl toto vidění: Uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na milióny a stamilióny – a volali silným hlasem: “Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu!” A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: “Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!” Tu ony čtyři bytosti přidaly: “Amen!” a starci padli na tvář a poklonili se.
V této kapitole se poprvé objevuje u Krista titul Beránek. V celé knize je Kristus tímto titulem označován 28 krát. Zatímco si snad představíme beránka, který je zabitý, nevinný, malý, něžný, představa Janova Zjevení je jiná. Když ukazuje Ježíše Krista jako “beránka”, ocitáme se v nebezpečí nepochopení. Jaký je původ tohoto titulu a jakou má funkci nebo smysl?
Beránka je třeba chápat jako beránka velikonočního. Jednoznačný doklad toho, že je Kristus označován jako velikonoční beránek, je v Prvním listu Korinťanům: “Odstraňte ten starý kvas, aby se z vás stalo nové těsto. Jste totiž jako nekvašený chléb. Vždyť náš velikonoční beránek – Kristus – je už obětován.” (1 K 5, 7). Označení snad původně souviselo s večeří Páně, při které Kristus uvedl svou spásonosnou smrt do souvislosti s velikonočním beránkem.
U Židů se velikonočnímu beránkovi nepřipisuje žádná smírčí funkce, připisovala se však krvi beránků, kteří byli zabití před vyjitím z Egypta. Proč tedy používá Jan pro Krista titul Beránek? V souvislosti s vysvobozením z Egypta vzniká představa, že Boží lid bude v poslední době vykoupen krví velikonočního beránka. Podobně jako zabití beránci zjednali svou krví izraelskému lidu záchranu před vyjitím z Egypta, smazává velikonoční beránek Kristus svou krví hříchy lidí. Teprve tehdy se stávají pravým Božím lidem. Kristus jako zabitý Beránek má velký význam i pro pronásledovanou církev. Také ona, podobně jako její Pán, dobývá vítězství jen cestou utrpení a vzkříšení. Úděl křesťanů je stejný jako úděl Beránka, jehož následují. Beránek vítězí ve své slabosti – v ní je opravdu silný. Totéž platí pro křesťany. I oni, v tehdejší společnosti slabí, jsou s Kristem silní a mohou jako on vybojovat vítězství v ponížení.
Janova pozornost se na počátku kapitoly zaměřuje na svitek, který je zapečetěn sedmi pečetěmi. Jaká je to kniha? Kniha je klasickou součásti židovských spisů, odhalujících Boží tajemství. Tato literatura znala více druhů knih: knihu života, do které byli zapsáni vyvolení; knihu skutků, do které andělé zapisují všechny činy člověka a která je přinesena v den soudu. Také Janovo Zjevení zná “knihu skutků: “A viděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem a byly otevřeny knihy. Také jiná kniha, kniha života, byla otevřena. A ti mrtví byli souzeni podle toho, co v těch knihách stálo, každý podle svých skutků” (Zj 20,12).
Zde se pojednává o zapečetěné knize. Tato kniha má však mnoho zvláštností. Je to svitek papyru, zapečetěný, popsaný po obou stranách. Nachází se v pravé ruce Boha – obsahuje tedy jeho vůli.
Pro Jana je scéna otevření knihy velmi důležitá a proto ji opět začíná slovy “spatřil jsem Beránka”. Tím upozorňuje na to, co bude nyní popisovat. Jaký je smysl tohoto obrazu? Kristus má podíl na moci Boží, náleží mu stejná úcta jako Bohu. Potvrzují to i Beránkova poznávací znamení. Sedm rohů napovídá, že má plnost moci – roh je totiž symbolem moci a zároveň královské důstojnosti. Číslo sedm je symbolem plnosti. Sedm očí je narážkou na sedm Hospodinových očí, které prohledávají celou zemi v knize Zachariáš (Za 4, 10). Takto se tato božská vlastnost přenáší na Krista. Sedm očí je obrazem Boží vševědoucnosti a všudypřítomnosti.
Knihu se sedmi pečetěmi může tedy otevřít Beránek: “Beránek přišel a vzal svazek z pravice toho, který seděl na trůně”. Autor zde navazuje na Ezechiela: “Tu jsem viděl, že je ke mně vztažena ruka, a hle, v ní knižní svitek. Rozvinul jej přede mnou a byl popsán na vnitřní i vnější straně; byly na něm napsány žalozpěvy, lkání a bědování” (Ez 2, 9n). V naší knize nejsou nářky a bědování, ale zjevení, jež dal Bůh Ježíšovi: “Zjevení Ježíše Krista, které Bůh mu udělil, aby svým služebníkům ukázal, co se vbrzku musí stát” (Zj 1, 1) – a prorok je má sepsat (Zj 1, 11. 19).
Kniha je popsána z obou stran, aby do ní nebylo možné nic doplnit. Takto zacházeli ve starověku s důležitými listinami s právním významem. U závětí nebo u prohlášení panovníka bylo krátké shrnutí napsané na vnější straně, takže význam obsahu byl jasný. Pečeti neměly zakrývat obsah, ale měly listinu ochránit před tím, že by si její obsah někdo neoprávněně přivlastnil. Kdo má právo otevřít pečeti, má také právo číst a vykonat, co je zde řečeno. Rozlomit pečeti tedy znamená uvést do chodu to, co je napsané. Jestliže tedy Beránek je “hoden vzít svitek a rozlomit jeho pečeti”, je to výraz jeho moci.
Jedině Kristus je schopen provést plán spásy, protože ho k tomu zplnomocnil Bůh, který je Pánem nad stvořením a dějinami. Jan popisuje tuto základní pravdu křesťanské víry tradičním způsobem.
Předání vlády Beránkovi líčí Jan poměrně stručně. Ovšem následný hold Beránkovi je velmi obsáhlý. Čtyřiadvacet starců, kteří padají v předchozí kapitole před Bohem na kolena a klanějí se mu, padá nyní na kolena před Beránkem spolu se čtyřmi bytostmi. Každý z nich má v ruce citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby věřících. Tento obraz je známý ze Starého zákona. Například ve 141. žalmu čteme: “Jako kadidlo ať míří má modlitba k tobě…” (Ž 141, 2). Prostřednictví andělů při modlitbě pochází z židovské tradice. V knize Tobiáš je taková scéna uvedena: “Tu je anděl oba vzal stranou a řekl jim: …”Hle, kdykoli ses modlil ty, Tóbite, i Sára, já jsem vnesl připomínku vaší modlitby před Hospodinovu slávu” (Tob 12, 1.12).
Konec vidění obsahuje chválu Boha a Beránka. Chválí nejen nebeské zástupy, ale celé stvoření – a přiznává úctu a moc. Jejich “moudrost a síla” přesahuje hranice světa. Je uznávaná a opěvovaná i “na moři”, ze kterého, podle zkušenosti tehdejších lidí, vystupuje jen smrt, zkáza a jiné moci nepřátelské Bohu. V další kapitole navazuje Jan na tuto zkušenost: “Tu jsem spatřil ve vidění, jak vystupuje z moře šelma… Drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou moc” (Zj 13, 1n). Při pohledu na vítězství Beránka, který byl zabit a který dává události nový smysl, zpívá celý vesmír chválu.
Symbol zabitého Beránka neslouží ovšem k zlehčování utrpení křesťanů. Utrpení Krista a utrpení křesťanů nestojí proti sobě. Kristův kříž není oddělen od kříže lidí.
Velký část současného nepochopení oběti a kříže souvisí s tím, že mnozí sní o bezbolestné spáse; o řešení bez boje, bez zranění, slz a smrti. Pro Jana je taková představa nemyslitelná. Janovo pojetí, počítající také s utrpením a smrtí, nebylo cizí jeho současníkům. Textem z knihy Janova zjevení jsme pozváni, abychom si toto pojetí také osvojovali.