Mt 28,1-10

Marie Klašková

Evangelium z velikonoční vigilie je opravdu radostnou zprávou. Kristus vstal z mrtvých. Evangelista Matouš vychází ze zprávy Markova evangelia, kterou přepracovává a rozšiřuje.

Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob.

Celá událost se odehrává v neděli ráno, den po sobotě, když vycházelo slunce. Všimněme si hned v úvodu počtu žen a účelu, pro který jdou ke hrobu. Evangelista Matouš zmiňuje dvě ženy, Marii Magdalskou a druhou Marii, které se jdou jen podívat na hrob. Markovo evangelium mluví o třech ženách, přidává Salome a jdou s vonnými mastmi Ježíše pomazat. Za stejným účelem jdou k hrobu i ženy v Lukášově evangeliu. K Marii Magdalské, druhé Marii, přidává evangelista Lukáš Janu a jiné ženy. Marie Magdalská a druhá Marie viděly Ježíše umírat, zůstaly při jeho pohřbu a nalezly jeho hrob prázdný. Byly tak prvními svědky Kristova vzkříšení. Někteří Židé „drželi stráž“ u hrobu svého příbuzného až do třetího dne po jeho smrti.

Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.

Matouš používá slovo zemětřesení i na jiných místech svého evangelia (při utišení bouře na moři nebo při vzkříšení svatých – Mt 27,54). Zemětřesení je jev, který provází sestoupení anděla Páně. Podobně jako na začátku Matoušova evangelia zvěstuje anděl Páně Ježíšovo narození, vystupuje jako zprostředkovatel radostné zvěsti i při vzkříšení. Anděl je popsán – jak vypadá a co dělá. Má roucho bílé jako sníh a zjev jasný jako blesk. Odvalí kámen a usedne na něj.

Strachem z něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví. Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět.“

Evangelista připomíná vojenskou stráž, které bylo svěřeno hlídání hrobu, aby nedošlo ke krádeži Kristova těla. Řecké sloveso „zděsit se“ má stejný slovní kořen jako výraz pro zemětřesení. Zemětřesení a postava anděla Páně vysvětlují, proč někteří ze strážců „šli do města“, a nebyli tedy schopni plnit svůj úkol.

Anděl je prostředník, který vede k porozumění zvláštní skutečnosti. Věta „není zde, byl vzkříšen“ je stejná ve všech synoptických evangeliích. Matouš za ni přidává: „jak řekl“. Upozorňuje tak na splnění tří Ježíšových předpovědí utrpení (Mt 16,21nn; 17,22n; 18,18n). Anděl dává ženám jasný úkol. Mají se podívat na prázdný hrob a pak jako očití svědkové předat zprávu o vzkříšení učedníkům. Ti se mají vydat do Galileje, kde se s Ježíšem setkají. Evangelista navazuje na Ježíšův slib (Mt 26,22), že po svém zmrtvýchvstání půjde před učedníky do Galileje.

(Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“

Ženy plní úkol, který dostaly od anděla. Se smíšenými pocity, se strachem i s radostí, běží k učedníkům. V Markově evangeliu ženy ze strachu oněměly a nejprve nikomu nic neřekly. Zde však jsou odhodlány radostnou zvěst předat dál. Cestou je potkává sám vzkříšený Ježíš. Pozdraví je a ony jednají podobně jako mudrci od východu na začátku evangelia: „přistoupily … a poklonily se mu“. Podobně pak jednají učedníci při setkání s Ježíšem v Galileji. Matouš tak naznačuje správný postoj člověka při setkání se Vzkříšeným.

Ježíš uklidňuje ženy podobně jako anděl – „nebojte se“ – a dává jim úkol: „jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje“. Toto setkání nacházíme jen u Matouše. Nemá paralelu u Marka ani u Lukáše V evangeliích totiž nenacházíme přesný popis průběhu Kristova vzkříšení. Shodné jsou zde pouze zprávy o prázdném hrobě a zjevení Vzkříšeného. Ovšem z křesťanského hlediska je Kristovo vzkříšení předpokladem nejen pro tyto zprávy, ale i pro celý Nový zákon. V Prvním listu Korinťanům čteme: „Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst, klamná, a klamná je i naše víra“ (1Kor 15,14). Vzkříšení není nějaká resuscitace, probuzení člověka po jeho klinické smrti. Vzkříšený Kristus už totiž neumírá, žije navěky. Zvláštní způsob vyjadřování, trpný rod ve vyznání – „Ježíš byl vzkříšen“ – naznačuje, že šlo o Boží čin, i když se o Bohu přímo nehovoří. Bůh vzkřísil svého Syna Ježíše.

Prázdný hrob bylo možné chápat různě. Matouš se v následujícím textu omezuje na dvě vysvětlení: Buď učedníci ukradli Ježíšovo mrtvé tělo, nebo vstal z mrtvých. V posledních kapitolách svého evangelia shromažďuje Matouš důkazy, že Ježíš skutečně zemřel (voják mu probodl bok, vytekla krev a voda). Marie Magdalská a druhá Marie toho byly svědky a viděly také, kam byl Ježíš pochován. Věděly tedy s jistotou, o který hrob jde. Matouš nezapomíná ani na druhé možné vysvětlení prázdného hrobu, na odcizení Ježíšova mrtvého těla. Vyznavači této hypotézy jsou dodnes někteří Židé. Vyprávění o stráži, postavené u Ježíšova hrobu, by mohlo tuto hypotézu vyvracet nebýt ovšem možnosti podplatit svědky, aby za peníze tvrdili něco, co neodpovídalo skutečnosti. Zkorumpovaností římských vojáků vysvětluje evangelista Matouš, jak tato hypotéza vznikla a proč je nevěrohodná. Zůstává tedy jediné vysvětlení, které je stále aktuální i pro nás: Kristus vstal z mrtvých.