Kalendář akcí

<< Duben 2023 >>
PÚSČPSN
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Cesta do Říma – Sk 27,1-28,31

Sk 27,1-28,31
Cesta do Říma

(celý den, asi 6h)

 

pomůcky:

texty pro účastníky, slepou mapu Středomoří, silné i slabé fixy, barevné papíry, kartičky s hodinami, lepidlo, listy lodního deníku, propisky, obraz píšícího Pavla, dataprojektor, PC, obrázky přírodních, živelných a jiných katastrof

přístup k textu:

  • Byl jsem někdy ohrožen na životě? Zažil jsem katastrofu – přírodní, dopravní,… Vyberu si odpovídající obrázek v nabídky na stole a krátce ostatním povím svou vzpomínku.
  • Moderátor vše shrne.

 

práce s textem:

  • přečíst text po odstavcích – jeden účastník přečte jeden odstavec. Velmi dlouhý text
  • moderátor položí do středu slepou mapu Středozemního moře. Mapu v půli ostrova Malta rozstřihne na dvě poloviny.
  • Moderátor rozdělí skupinu na dvě skupiny (nejlépe náhodně první-druhý)
  • První skupina se bude zabývat 27.kapitolou a druhá 28. kapitolou
  • úkoly pro skupiny (asi 100min):
    • Rozdělit text na jednotlivé scény, při dělení si všimnout změny místa, času, situace
    • připravit si kartičky a na ně načrtnout jednotlivé scény (nápisy nebo obrazy). Tyto kartičky slouží jako náčrtky pro rozestavění na slepé mapě
    • Jakmile se skupina shodne na rozložení na mapě, začne jednotlivé kartičky buď zachycovat přímo na mapu nebo nalepovat na barevných katičkách.
    • Moderátor připraví také kartičky s hodinami – ke scénám, kde je časové určení, se doplní časový údaj (2 dny, 3 měsíce, večer…)
    • Jednotlivé scény se spojí načrtnutou trasou cesty.
  • v zadaný čas (min 90min) se skupiny vrátí do kruhu, moderátor slepí oba díly mapy
  • jedna skupina představí druhé svůj díl mapy + dotazy
  • impuls přes poledne – která scéna mě nejvíce oslovila, co bych napsala do lodního deníku?

OBĚD

  • vrátíme se zpátky k textu – objevilo se během práce na mapě místo, kterému jsem nerozuměl?…

 

s textem do života:

  • moderátor promítne přes dataprojektor obraz sv. Pavla, jak píše zápisy z cest. Např. obr.:
  • každý si vybere nějakou část cesty, obraz-situace, který ho výrazně oslovil a napíše část „lodního deníku“. Bude psát z pohledu jednoho ze členů výpravy (Pavel, jiný z vězňů, voják, námořník, domorodec na ostrově, žid v Římě…)
  • k vybrané situaci napíše nadpis
  • účastníci se rozejdou po domě, okolí (práce asi 90min)
  • v určený čas se sejdeme znovu v kruhu, jednotlivé části lodního deníku dáme na odpovídající místo do mapy. Kdo bude chtít, může vzít jeden z listů deníku (např. podle časové posloupnosti) a přečíst ho. Ostatní jen poslouchají, nekomentují. Postupně přečteme všechny listy.
  • sdílení – co mě oslovilo na některém zápisu v lodním deníku? Co mě zaujalo?

Sk 27,1-28,31

 

27,1Jakmile bylo rozhodnuto, že pojedeme po moři do Itálie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně důstojníkovi, který se jmenoval Julius a byl od císařského praporu. 2Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do přístavů v provincii Asii, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky. 3Na druhý den jsme přistáli v Sidónu. Julius zacházel s Pavlem laskavě a dovolil mu, aby navštívil své přátele a přijal jejich pohostinství.4Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože vítr vál proti nám. 5Propluli jsme mořem podél Kilikie a Pamfylie a přijeli jsme do Myry v Lykii. 6Tam našel důstojník loď z Alexandrie, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni. 7Mnoho dní jsme pluli pomalu a stěží jsme se dostali do míst naproti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme kolem Salmóny chráněni Krétou. 8S obtížemi jsme se plavili podél pobřeží, až jsme dopluli do místa, které se jmenovalo Dobré přístavy, nedaleko města Lasaia. 9Protože jsme ztratili mnoho dní a plavba byla nebezpečná, neboť již minul čas postu, Pavel je varoval: 10„Mužové, vidím, že plavba bude nejen spojena s nebezpečím a velkou škodou pro náklad a loď, nýbrž ohrozí i naše životy.“11Ale důstojník věřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. 12Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla plout odtud dále, dostat se – bude-li to možné – do Foiniku a tam zůstat přes zimu. Je to přístav na Krétě, otevřený k jihozápadu a severozápadu.13Když začal vát slabý jižní vítr, domnívali se, že mohou provést svůj záměr. Zvedli kotvu a pluli těsně podél Kréty.

14Ale zanedlouho se přihnal z Kréty bouřlivý vítr od severovýchodu 15a opřel se do lodi tak, že ji nemohli ovládat. Nechali jsme se jím tedy unášet.16Když jsme se dostali do závětří ostrůvku, který se jmenoval Kauda, museli jsme vynaložit veliké úsilí, abychom vytáhli záchranný člun na palubu.17Pak lodníci zabezpečili loď tím, že ji převázali. Báli se, aby nenajeli na Syrtskou mělčinu, a tak stáhli plachty a nechali se unášet větrem. 18Protože jsme byli prudce zmítáni bouří, lodníci druhý den vyhazovali do moře náklad, aby lodi ulehčili; 19a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní výstroj.20Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy. Prudká bouře nepřestávala a již jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme.

21Když už nikdo neměl ani pomyšlení na jídlo, šel Pavel mezi lodníky a řekl jim: „Měli jste mě poslechnout a neopouštět Krétu, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a škodu. 22Ale teď vás vyzývám, abyste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své. 23Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, 24a řekl mi: `Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.´ 25Buďte proto dobré mysli. Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil. 26Máme se dostat k nějakému ostrovu.“ 27Když jsme byli hnáni po Adriatickém moři již čtrnáctou noc, kolem půlnoci měli lodníci dojem, že je nablízku nějaká země. 28Spustili olovnici a naměřili hloubku dvacet sáhů. Kousek dále ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů.29Báli se, abychom nenajeli na nějaká skaliska, a proto spustili ze zádi čtyři kotvy; toužebně čekali, až se rozední. 30Když se lodníci pokoušeli utéci z lodi a spustili záchranný člun na hladinu pod záminkou, že chtějí spustit kotvy také z přídi, 31řekl Pavel důstojníkovi a vojákům: „Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy naději na záchranu.“ 32Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali ho uplavat.

33Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Pravil: „Už čtrnáct dní čekáte na záchranu, nic nejíte a jste o hladu. 34Proto vás vybízím, abyste pojedli. Je to potřebí k vaší záchraně. Neboť nikdo z vás nepřijde ani o vlas na hlavě.“ 35Když to řekl, vzal chléb, vzdal přede všemi díky Bohu, lámal jej a začal jíst. 36Všichni nabyli dobré mysli a přijali pokrm.37Bylo nás na lodi celkem dvě stě sedmdesát šest. 38Když se nasytili, vyhazovali obilí do moře, aby lodi odlehčili. 39Když však nastal den, nemohli poznat, která země je před nimi. Viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím a rozhodli se, že u něho s lodí přistanou, bude-li to možné. 40Odsekli kotvy a nechali je v moři a zároveň rozvázali provazy u kormidel. Pak nastavili přední plachtu větru a udržovali loď ve směru k břehu. 41Najeli však na mělčinu a uvízli s lodí. Příď se zabořila a nemohla se pohnout a záď se bortila pod náporem vlnobití. 42Vojáci chtěli vězně zabít, aby některý neutekl, až doplave na břeh. 43Ale důstojník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v jejich úmyslu zabránil. Pak dal rozkaz, aby ti, kdo umějí plavat, první skočili do vody a plavali k zemi 44a ostatní aby se zachránili na prknech nebo troskách lodi. Tak se všichni dostali na břeh živi a zdrávi.

 

28,1Když jsme se zachránili, dověděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta. 2Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili hranici dříví a všechny nás k ní pozvali, protože začalo pršet a bylo zima. 3Když Pavel nasbíral náruč chrastí a přiložil na oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která prchala před žárem. 4Jakmile domorodci uviděli, že mu visí na ruce had, říkali si mezi sebou: „Ten člověk je určitě vrah. I když se zachránil z moře, bohyně odplaty nedovolila, aby zůstal na živu.“ 5Ale Pavel setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo. 6Oni čekali, že oteče nebo že najednou padne mrtev. Když to však dlouho trvalo a viděli, že se s ním nic neděje, začali naopak říkat, že je to nějaký bůh.

7Blízko toho místa měl své statky správce ostrova Publius. Ten nás přijal a tři dni se o nás laskavě staral jako o své hosty. 8Publiův otec ležel s horečkou a úplavicí. Pavel přišel k němu, pomodlil se, vložil na něj ruce a uzdravil ho. 9A potom začali přicházet i jiní nemocní z ostrova a Pavel je uzdravoval. 10Štědře nás obdarovali, a když jsme měli odjíždět, přinesli nám, co jsme potřebovali na cestu.

11Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která přezimovala na ostrově a měla jako znak Blížence. 12Dopluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dny. 13Odtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do Regia. Na druhý den začal vát jižní vítr, a tak jsme už za dva dny dokončili plavbu v Puteolech.14Tam jsme se setkali s bratřími, a ti nás prosili, abychom u nich zůstali sedm dní. 15Odtud jsme šli do Říma. Tamější bratří dostali o nás zprávu a přišli nám naproti až ke Třem hospodám, někteří pak až k Appiovu tržišti. Když je Pavel spatřil, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.

 

16Když jsme přišli do Říma, dostal Pavel dovolení, že může bydlet v soukromém bytě s vojákem, který ho bude hlídat. 17Po třech dnech pozval k sobě významné Židy, a když se shromáždili, řekl jim: „Bratří, já jsem už v Jeruzalémě byl vydán jako vězeň do moci Římanů, ačkoliv jsem neudělal nic proti židovskému národu ani proti obyčejům našich předků. 18Římané mě vyslýchali a chtěli mě osvobodit, protože nejsem vinen ničím, zač bych zasluhoval smrt. 19Avšak Židé se proti tomu postavili, a tak mi nezbylo než odvolat se k císaři; ale ne proto, že bych chtěl žalovat na svůj národ. 20Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás mohl spatřit a mluvit s vámi. Vždyť jsem v těchto okovech pro to, v co Izrael doufá.“ 21Oni mu odpověděli: „My jsme nedostali z Judska žádný dopis, ani nikdo z bratří nepřinesl o tobě žádnou zprávu, ani o tobě nikdo nemluvil nic špatného. 22Ale rádi bychom slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť je nám známo, že všude jsou proti této sektě.“ 23Určili mu den a přišli k němu ve velkém počtu. Od rána do večera k nim hovořil a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků. 24Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit. 25Když odcházeli, rozděleni mezi sebou, řekl jim Pavel jen toto: „Duch svatý dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše: 26`Jdi k tomuto lidu a řekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. 27Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.´ 28Vězte,“ dodal Pavel, „že tato Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji přijmou.“ 29— 30Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, 31zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.

K zamyšlení:

Ocitl(a) jsem se už někdy v přímém ohrožení života?
Pokud ano, jaký byl můj vztah k lidem, kteří se dostali do stejné situace?