Izákovo požehnání obou synů

Texty: Gn 27,1-46 (částečně i Gn 25,29-34)

Pomůcky: okopírované texty (Gn 27,1-46), Bible, tužky, kazetový magnetofon s meditační hudbou, pastelky, fixy, postavičky a rekvizity (látky, kamínky, stromy,…)

Průběh praktické práce s Biblí:

Přístup k textu:

• meditace „semínko“

Práce s textem:

• Přečíst v rolích oba texty (Gn 27,1-46) –Izák, Ezau, Jákob, Rebeka, vypravěč
• Podtrhnout slova, která se opakují – napsat je na papír – proč se opakují?
• Västeras

S textem do života:

• Bibliodrama:
  • v rolích – účastníci si rozeberou role (Izák, Rebeka, Ezau, Jákob…)
  • příprava, sehrání příběhu
  • sdílení – bezprostřední reakce – co mě oslovilo, zaujalo, líbilo či nelíbilo se
  • moderátor vytvoří z pěti barevných látek pět scén.
  • Každý z účastníků si vybere jednu postavu (Izáka, Rebeku, Jákoba, Ezaua), která je mu sympatická, oslovuje ho, ztotožňuje se s ní.
  • Dále si pak každý z účastníků vybere, ve které z pěti situací se jeho postava právě nachází.
  • 5 scén:
    •  Izák + Ezau – dohoda před požehnáním
    • Rebeka + Jákob – dohoda před požehnáním
    • Izák + Jákob – požehnání
    • Izák + Ezau – rozhovor po požehnání, vztek
    • Rebeka + Jákob – rozhovor po požehnání, útěk
  • Po tom, co si každý vybere postavu v určité situaci, z nabízených biblických postaviček si jednu z nich vybere, která nejlépe odpovídá jeho představě. Postavičce dá patřičný postoj a postaví (posadí, položí) ji do scény, ve které se má nacházet
  • Až jsou všechny postavičky na scéně, klade moderátor otázky: Kdo jsi? Proč jsi právě v této scéně? Co tě zaujalo na této situaci? …
  • Sdílení, reflexe

Text – Požehnání (Gn 27,1-46)

27:1Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly, takže neviděl. I zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Můj synu!“ On mu odvětil: „Tu jsem.“ 2Izák řekl: „Hle, jsem už starý a neznám den své smrti. 3Vezmi si nyní zbraně, toulec a luk, vyjdi na pole a něco pro mě ulov. 4Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl požehnat, dříve než umřu.“ 5Když Izák mluvil se svým synem Ezauem, Rebeka naslouchala.

Sotva Ezau odešel na pole, aby něco ulovil a přinesl úlovek, 6poradila Rebeka svému synu Jákobovi: „Hle, slyšela jsem rozmluvu tvého otce s tvým bratrem Ezauem; řekl mu: 7»Přines mi úlovek a připrav mi pochoutku, ať se najím, abych ti před smrtí požehnal před Hospodinem.« 8A proto, můj synu, poslechni mě ve všem, co ti přikážu. 9Dojdi ke stádu a dones mi z něho dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich tvému otci oblíbenou pochoutku 10a ty mu ji doneseš; on se nají a před smrtí ti požehná.“ 11Jákob však své matce Rebece odvětil: „Můj bratr Ezau je přece chlupatý, a já jsem holý. 12Co když si otec na mě sáhne? Bude mě mít za podvodníka a místo požehnání na sebe uvedu zlořečení.“ 13Matka mu řekla: „Takové zlořečení ať padne na mne, můj synu. Jen mě poslechni, jdi a dones mi kůzlata.“ 14Šel tedy pro ně a přinesl je matce; ona pak připravila otcovu oblíbenou pochoutku. 15Potom Rebeka vzala šaty svého staršího syna Ezaua, ty nejlepší, které měla doma u sebe, a oblékla svého mladšího syna Jákoba. 16Jeho ruce i hladký krk ovinula kůzlečími kožkami. 17Nakonec dala svému synu Jákobovi do rukou připravenou pochoutku a chléb.

18I vešel k svému otci a řekl: „Můj otče!“ On odvětil: „Tu jsem. Který jsi ty, můj synu?“ 19Jákob řekl otci: „Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, co jsi mi uložil. Nuže, posaď se prosím a pojez z mého úlovku, abys mi mohl požehnat.“ 20Izák však synovi řekl: „Jak to, žes to tak rychle našel, můj synu?“ Odvětil: „To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh.“ 21Izák řekl Jákobovi: „Přistup, synu, sáhnu si na tebe, jsi-li můj syn Ezau nebo ne.“ 22Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl a řekl: „Hlas je to Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy.“ 23Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A požehnal mu. 24Řekl: „Ty jsi tedy můj syn Ezau.“ On odvětil: „Jsem.“ 25Pak řekl: „Předlož mi, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti mohl požehnat.“ I předložil mu a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil. 26Nato jeho otec Izák řekl: „Přistup prosím a polib mě, můj synu!“ 27Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: „Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin. 28Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu. 29Ať ti slouží lidská pokolení, ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe, bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán.“

30Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu. 31Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: „Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat.“ 32Jeho otec Izák se ho otázal: „Kdo jsi?“ Odvětil: „Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.“ 33Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: „Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane.“ 34Jak Ezau uslyšel otcova slova, dal se do hrozného a hořkého křiku a naléhal na otce: „Požehnej mně, také mně, otče!“ 35On odvětil: „Přišel lstivě tvůj bratr a vzal ti požehnání.“ 36Ezau řekl: „Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání.“ A otázal se: „Pro mne už požehnání nemáš?“ 37Izák Ezauovi odpověděl: „Hle, ustanovil jsem, aby nad tebou panoval, a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Zabezpečil jsem jej i obilím a moštem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?“ 38Ezau otci odpověděl: „Což máš jen to jediné požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče!“ A Ezau zaúpěl a rozplakal se. 39Jeho otec Izák tedy odpověděl: „Tvé sídliště bude bez žírnosti země, bez rosy shůry, rosy nebeské. 40Bude tě živit meč, avšak svému bratru budeš sloužit. Jen když se budeš toulat bez domova, setřeseš jeho jho ze své šíje.“ 41I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal. A řekl sám k sobě: „Mému otci se blíží dny truchlení; zabiji svého bratra Jákoba.“

42Když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Tvůj bratr Ezau pomýšlí na pomstu. Chce tě zabít. 43Proto mě nyní poslechni, můj synu: Ihned uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu. 44Zůstaneš u něho nějaký čas, dokud rozhořčení tvého bratra nepomine. 45Až se bratrův hněv od tebe odvrátí a on zapomene, cos mu udělal, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč mám být zbavena vás obou v jednom dni?“ 46Izákovi pak Rebeka řekla: „Zprotivilo se mi žít s dcerami chetejskými. Vezme-li si Jákob ženu z chetejských dcer, jako jsou tyhle dcery této země, k čemu mi život?“