Situace Tóbita a Sáry

Texty: Tob 2,1-14; Tob 3,7-10

Pomůcky: okopírovaný text, tužky, biblické postavičky (jedná se o 30 cm vysoké figurky, které mají drátěnou konstrukci a olověné botičky), rekvizity (látky, dům, stromy, ovce, kameny, nádoby…)

Průběh praktické práce s Biblí:

• každý z účastníků dostane okopírovaný text Tob 2,1-14 a Tob 3,7-10
• společně přečteme oba texty
• metoda Västeras – u míst, kterým nerozumím, udělám otazník. Místa, která mě připadnou důležitá označím vykřičníkem a místo, které mě zvláště oslovilo a niterně se mě dotklo, označím svíčkou (rozsvítilo se mně) nebo srdíčkem (zasáhlo mě to přímo v srdci) – 10-15 min.
• postupně společně probíráme otazníky a na základě nich vysvětlujeme tamní náboženské, společenské a rodinné zvyky. Podobně procházíme také vykřičníky a svíčky či srdíčka. Každý se může dobrovolně s ostatními podělit o místa, která ho zvláště oslovila nebo mu připadnou důležitá
• znovu přečíst text po rolích – Tóbit, Tobiáš, sousedé, Chana, služka, Sára a vypravěč
• na jeden papír napsat Tob 2,10-14 (zkrácený text) a na druhý Tob 3,7-10. Účastníci se rozdělí na dvě skupiny podle toho, který úryvek je víc zaujal
• každá skupinka se pokusí najít nejzávažnější moment v daném textu a ten znázorní pomocí biblických postaviček (nemáte-li postavičky, mohou účastníci vytvořit živý obraz pomocí svých vlastních postav) (30-50 min)
• po krátké meditaci nad jednotlivými scénami nastává další krok, kterým je identifikace – co bych řekla já, kdybych byla v roli Tóbita, Chany, kozlíka, Sáry, služky…? Účastníci si mohou vzít postavičku do ruky (nemusí) a říct: „Já, Sára, si myslím, že…“, „Já, Sářina služka, už toho mám plný zuby…“, „Já, kozlík, to vidím takto…“
• účastníci na svoje výpovědi mohou různě reagovat.
• sdílení – co se mně nově otevřelo, čemu jsem díky identifikaci s rolí … nově porozuměla, kdo mně pomohl ukázat nový rozměr té a té postavy
• závěrečná modlitba – v duchu proseb Tóbita a Sáry

Příloha: Židovské zvyky, čistota a nečistota, poutě a desátky

Čistá a nečistá jídla:

– Bible rozděluje maso zvířat na čisté a nečisté:

Zvíře muselo být zbaveno krve – přesný způsob zabíjení. Maso se pak ještě máčelo ve studené, osolené vodě.

Nesmí se míchat masitá jídla a mléko (mléčné výrobky) – různé nádobí (hrnce, příbory, talíře), které se používá jen pro maso, jen pro mléko a jen pro zeleninu a ovoce

Rituální čistota:

– je to duchovní stav, kterým se člověk snaží napodobit čistotu Stvořitele

– nečistota je:

– po styku s mrtvolou (zvířete i člověka), i účast na pohřbu

– při některých chorobách (malomocenství) – karanténa

– při menstruaci a 7 dní po ní – pak se žena musí očistit v mikve

– po porodu

– při styku s nečistou osobou

– člověk se musel očistit v mikve

– všichni židé jsou teď ve stavu nečistoty, proto nesmí vstoupit na posvátné území chrámové hory v Jeruzalémě. Modlí se jen u Zdi nářků.

Pouť:

– tři hlavní svátky – Pesach, Šavuot, Sukot

– poutní svátky k Jeruzalémskému chrámu, přinášení prvotin, desátků. Jeruzalémský chrám byl nejdůležitější svatyní. Na území Izraele existovaly ještě další svatyně (např. v Danu).

Desátek:

– rolník svou úrodu rozdělil na 10 dílů – původně to bylo z dobré vůle (Gn 14,20), později jako nařízení.

– 1/10 – první desátek byl pro levity (nemají půdu, slouží v chrámě) (Nu 18,21). Ti ze svého desátku oddělili jednu desetinu (tj. 1/100 z úrody rolníka) a dali ji kněžím (Nu 18,26-32)

– 2/10 – druhý desátek se přinášel v naturáliích do chrámu (zrno, olej, víno, dobytek) a v Jeruzalémě tuto potravu rolník snědl

– 3/10 – jednou za 3 roky se odděloval jeden desátek pro chudé, vdovy, sirotky,… (Dt 14,28-29) – byla to určitá součást sociální politiky národa – solidarita s chudými

– zbytek úrody (8/10-7/10) zůstal rolníkovi na obživu celé jeho rodiny