1 S 3,3 -19

Petr a Hana Častulíkovi

 

Úryvek, kterým se dnes budeme zabývat, se týká povolání Samuela k prorocké službě. Je vybrán z První knihy Samuelovy a budeme jej číst o druhé neděli v mezidobí.

Časové vymezení úryvku spadá do neklidné doby soudců, kolem roku 1050 před Kristem. Autor nás upozorňuje, že „Hospodin mluvil v té době zřídka a vidění nebylo časté (1 Sam 3,1). Ve dvacáté páté kapitole knihy Soudců čteme o tomto období, že: „každý dělal, co uznal za správné“, jen málokdo z lidu Izraele se zasvětil Hospodinu a cele se podřídil jeho vedení. A právě Samuelova čistá duše poskytla Hospodinu možnost znovu promluvit k lidu přímo. Samuelovým narozením se také ohlašuje rozhraní dvou epoch, končí doba kmenů a začíná doba království. Samuelovo jméno nacházíme také v nadpisu dvou starozákonních knih.

Samuelovi rodiče byli Elkana a Anna. Dlouhou dobu se snažili mít dítě, ale Anna byla neplodná. Izraelité vnímali neplodnost jako trest, jako odepření Božího požehnání. Ve 127. žalmu volá žalmista: „Synové jsou dědictvím od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.“ I v této nepříznivé situaci zůstává však Anna plna důvěry a v modlitbě Hospodinu slibuje, že pokud jí dopřeje syna, zasvětí ho zcela Bohu. Bůh její prosby vyslyšel a Anně se narodil syn, kterému dala jméno Samuel, což znamená „vyslyšel Bůh.“ Anna dodržela svůj slib a přivedla Samuela do Hospodinova domu v Silo, aby pod dohledem kněze Eliho sloužil Hospodinu.

Podle pozdější tradice byl Eli potomkem nejmladšího Árónova syna Itamara a vykonával kněžskou službu v Silo, stejně jako později jeho dva synové Chofni a Pinchas. Eli se ujímá mladého Samuela a uvádí ho do kněžských povinností, tak aby uměl ohlašovat Boží právo, střežit schránu smlouvy a pečovat o svícen, jak bylo stanoveno v Druhé knize Mojžíšově: “Ty pak přikážeš Izraelitům, aby ti přinášeli čistý vytlačený olivový olej, aby bylo možno udržovat ustavičně svítící kahan“ (Ex 27,20).

Úryvek, vybraný pro liturgii, začíná v polovině třetího verše třetí kapitoly. Poslechněme si však i první půli tohoto verše:

Jednoho dne spal Eli na svém místě; oči se mu počaly kalit, takže přestával vidět. Hospodinova lampa nebyla ještě zhasnuta a Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa.

Pohaslé Eliho oči nejsou zmíněny pouze jako příznak stáří a únavy. Jsou znamením také něčeho dalšího a pro kněze mnohem závažnějšího. Ukazují na jakousi překážku Eliho vnímání, neschopnost přijímat a chápat Boží zjevení. Zmínka o lampě naznačuje, že se děj odehrává před rozedněním. Může však také jít o následující symboliku: Podobně jako po temné noci slunce svými paprsky ozařuje a probouzí k životu vše kolem nás, smí Izrael doufat v budoucí Hospodinovu přízeň – navzdory právě prožívanému období hříšnosti a odcizenosti od Hospodina.

Tu Hospodin zavolal: „ Samueli!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ Běžel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On pravil: „Nevolal jsem tě, vrať se a spi.“ Šel tedy spát. Hospodin zavolal podruhé: „Samueli!“ Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On odpověděl: „Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi.“ Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: „Hle, tady jsem, volal jsi mě.“ Tu Eli pochopil, že chlapce volal Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: „Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.“ Samuel tedy šel spát na své místo.

Hospodin se zjevuje tím, že promluví na Samuela. Samuel však, přestože slyší slova, neví, od koho pocházejí. Nezná ještě Hospodina a není schopen pochopit a porozumět Božímu volání. Pokaždé se obrací na Eliho, který je spolu s ním ve svatyni. Hospodin takto volá na Samuela třikrát.

Symbolika čísla tři se objevuje ve Starém zákoně několikrát, často v souvislosti s mocnými Božími skutky. Například v Druhé knize Mojžíšově, kdy Hospodin sestoupil třetího dne na horu Sinaj, aby předal lidu Zákon (Ex 19,11) Trojí opakování vyjadřuje také zvláštní důraz. V knize Izaiáš volali serafové: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Také v Novém zákoně je symbolika čísla tři hojně zastoupena. Ježíš byl třetího dne vzkříšen (Mt 16,21) a z Janova evangelia víme, že se třikrát ptal Petra, zda ho miluje. Tři odpovídá třem osobám Boží Trojice ve velkém misijním příkazu na konci Matoušova evangelia: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“

Vidíme, že trojí volání na Samuela již předznamenává mimořádnost Božího plánu, do kterého má být Samuel začleněn. I když ze Samuelova jednání je zřejmé, že on sám nemá dosud žádné povědomí.o svém budoucím úkolu, ke kterému jej Hospodin vyvolil.

Eli, na kterého se Samuel obrací, nejprve nechápe, co se děje. Samuelovy dotazy nebere vážně a mládence vybízí, aby pokračoval ve spánku. Teprve po třetím zavolání rozpoznává, o jaké volání se jedná a Samuelovi radí, co má dělat.

Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: „Samueli, Samueli!“ A Samuel řekl: „Mluv, tvůj služebník poslouchá.“

Následující verše v neděli neuslyšíme, ale nyní si je poslechneme.

Hospodin řekl Samuelovi: „Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší.

Na čtvrté volání již Samuel reaguje podle Eliho rady. Je připraven přijmout poselství. Dostává se mu sdělení, že Hospodin zamýšlí učinit v Izraeli něco mimořádného. O mimořádnosti této události svědčí jednak zvláštní obrat „Hospodin stanul“, který se používá jen výjimečně a naznačuje velkou konkrétnost zjevení, a dále skutečnost, že výrok „bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší.“ Stejné spojení ve významu zdůraznění se objevuje také ve 21. kapitole Druhé knihy královské – ve varování před silou Božího trestu.

Následující Boží řeč k Samuelovi není radostnou zvěstí, kterou bychom možná čekali při prvním zjevení Boží vůle novému prorokovi. Je to hrozba, která drtí.

Onoho dne uvedu na Eliho všechno, co jsem ohlásil jeho domu, od začátku až do konce. Oznámil jsem mu, že jeho dům odsuzuji navěky pro nepravost, o které věděl: Jeho synové přivolávají na sebe zlořečení, on však proti nim nezakročil. Proto jsem o Eliho domu přísahal: „Dům Eliho nebude nikdy zbaven viny ani obětním hodem ani obětním darem.“

Samuel tedy přijímá poselství týkající se Eliho a jeho potomků. V předcházející kapitole (2,12) se dozvídáme o nepravostech, neúctě a bezbožnostech na místech nejvyšších, mezi kněžími. Eliho synové Chofni a Pinchas, pověřeni kněžskou službou, přestupují Hospodinova nařízení. Nespravedlivě se obohacují z obětí a místo aby vymýtili prostituci okolo chrámu, tehdy běžnou mezi Kananejci a v babylonských chrámech, sami žijí nemravně. Po stížnostech lidu napomíná Eli své syny a varuje, že Bůh přísně trestá urážky svého majestátu. Protože však sám ztratil autoritu a není již schopen zjednat nápravu, zasahuje Hospodin. Rovněž ze způsobu, jakým to činí, je zřejmé, že jak provinění tak i trest je věcí nikoliv osobní, ale celoizraelskou. Znesvěcení obětních darů je přímou urážkou Hospodina. Toto provinění je vnímáno jako tak závažné, že trest, který bude vynesen, je konečný. Odsouzení totiž připomíná soudní výrok a Hospodin již předem odmítá možnost smíření obětním hodem nebo darem.

Samuel ležel až do jitra. Pak otevřel dveře Hospodinova domu. Samuel se bál oznámit Elimu to vidění. Eli si však Samuela zavolal a pravil: „Samueli, můj synu!“ On odpověděl: „Tu jsem.“ Otázal se: „Co to bylo, o čem s tebou mluvil? Nic prosím přede mnou nezatajuj! Ať s tebou Bůh udělá, co chce, jestliže přede mnou zatajíš něco z toho všeho, o čem s tebou mluvil!“ Samuel mu tedy oznámil všechno a nic před ním nezatajil. A on řekl: „On je Hospodin. Ať učiní, co je dobré v jeho očích.“

Následující verš v neděli uslyšíme. Vybraný úryvek jím končí.

Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

Hrozba a rozsudek Hospodina pro Eliho dům jsou přísné a ve vztahu ke kněžské rodině tak neočekávané, že Samuel se o nich bojí Elimu říct. Nechápe Hospodinovo rozhodnutí skoncovat s kněžským rodem, protože ten je zárukou vykonávání obětí celého Izraele.

Eli se však dotazuje na Hospodinův výrok a žádá Samuela, aby nic nezamlčel. Po vyslechnutí Hospodinovy vůle se Eli podřizuje. Vyslovení a zprostředkování Boží vůle je pro Samuela začátkem jeho prorockého úřadu.

Položíme-li si otázku, co je ústřední myšlenkou a poselstvím předcházejícího úryvku, dostaneme podobnou odpověď jako u mnoha dalších starozákonních příběhů. Dozvídáme se o tu o velké Hospodinově moci a spravedlnosti, proti nimž stojí lidská malost a nevěra. Stejně jako Hospodin jednal s Adamem, Kainem, obyvateli Sodomy a Gomory a dalšími, kteří porušili jeho zákon, jedná s Elim a jeho syny. Bezbožné chování, stejně jako Eliho lhostejná neschopnost zjednat nápravu, jsou v Hospodinových očích proviněním nejen osobním, nýbrž celospolečenským. Trest s jeho preventivním i pedagogickým rozměrem se stává věcí veřejnou, která nemá být nikdy zapomenuta. Hospodin je však věrný své smlouvě a spolu s trestem přichází i požehnání a nová naděje – jméno Samuel totiž znamená „vyslyšel Bůh.“

 
  • Kalendář akcí
    << Kvě 2017 >>
    púsčpsn
    1 2 3 4 5 6 7
    8 9 10 11 12 13 14
    15 16 17 18 19 20 21
    22 23 24 25 26 27 28
    29 30 31 1 2 3 4