Úřad papeže Františka vydal nótu k neděli Božího slova: Nóta k neděli Božího slova
KONGREGACE PRO BOHOSLUŽBU A SVÁTOSTI
č. 602/20
Nóta k neděli Božího slova
Papež František si přeje, abychom třetí neděli v liturgickém mezidobí slavili každý rok jako neděli Božího slova.[i] Připomíná tak všem, duchovním pastýřům i věřícím, význam a hodnotu Písma svatého pro křesťanský život. Odkazuje rovněž na vztah mezi Božím slovem a liturgií: „Jako křesťané jsme jeden lid, který je na cestě dějinami, posilněný přítomností Pána, který je uprostřed nás, hovoří k nám a sytí nás. Bibli se nemáme věnovat jednou do roka, ale po celý rok. Pociťujeme totiž naléhavou nutnost důvěrného spojení s Písmem svatým i se Vzkříšeným, který nikdy nepřestává lámat chléb ve společenství věřících. Z tohoto důvodu musíme dosáhnout důvěrné znalosti Písma svatého, jinak zůstane naše srdce chladné a oči zavřené, protože jsme takoví, jací jsme, postiženi různými formami slepoty.“[ii]
Tato neděle je proto vhodnou příležitostí k tomu, abychom se znovu začetli do některých církevních dokumentů[iii] a zvláště do Úvodu k mešnímu lekcionáři. Tyto dokumenty představují syntézu teologických a pastoračních principů pro hlásání Božího slova ve mši, ale platí také pro kterékoli jiné liturgické slavení (svátostí, svátostin, liturgie hodin).
- Prostřednictvím biblických čtení, která se čtou při liturgii, Bůh mluví k svému lidu a Kristus hlásá radostnou zvěst;[iv] Kristus je středem a naplněním celého Písma, Starého i Nového zákona.[v] Bohoslužba slova vrcholí čtením evangelia.[vi] Evangeliu se má prokazovat náležitá úcta,[vii] která se projevuje nejen v gestech a odpovědích, ale také vůči samotnému evangeliáři.[viii] Jedním z liturgických projevů, které jsou vhodné pro tuto neděli, by mohl být vstupní průvod s evangeliářem[ix] nebo jeho položení na oltář,[x] pokud se vstupní průvod nekoná.
- Uspořádání biblických čtení, které církev v lekcionáři nabízí, poskytuje poznání celého Božího slova.[xi] Proto je třeba respektovat uvedená biblická čtení, nevynechávat je a nenahrazovat jinými texty. Má se číst z překladu schváleného k liturgickému užívání.[xii] Hlásání textů z lekcionáře sjednocuje všechny věřící, kteří mu naslouchají. Porozumění struktuře a smyslu bohoslužby slova napomáhá shromážděným věřícím k tomu, aby přijali Boží slovo, které zachraňuje.[xiii]
- Responsoriální žalm se má zpravidla zpívat – jako odpověď církve, která se modlí. [xiv] Proto se má v každém společenství podporovat služba žalmisty.[xv]
- V homilii, která vychází z biblických čtení, se v průběhu liturgického roku vysvětlují pravdy víry a pravidla křesťanského života.[xvi] „Pastýři mají v první řadě velkou odpovědnost za vysvětlování Písma svatého a za zprostředkování porozumění Písmu. Protože je knihou lidu, musí pociťovat všichni, kdo jsou povoláni ke službě Božímu slovu, naléhavou nutnost otevřít ve svém společenství přístup k Písmu svatému.“[xvii] Biskupové, kněží a jáhni se musí cítit zavázáni vykonávat tuto povinnost se zvláštní obětavostí a musí používat prostředky, které jim k tomu církev nabízí.[xviii]
- Zvláštní význam má ticho, které vede k meditaci a umožňuje, aby posluchači Boží slovo niterně přijali.[xix]
- Církev vždy věnovala zvláštní pozornost těm, kteří hlásají Boží slovo ve shromáždění: kněžím, jáhnům a lektorům. Tato služba vyžaduje zvláštní vnitřní i vnější přípravu, důvěrnou znalost hlásaného textu a nezbytný nácvik způsobu hlásání, aby se tak předešlo jakékoli improvizaci.[xx] Je také možné zařadit před čteními krátké a výstižné úvody.[xxi]
- Kvůli významu Božího slova nás církev vyzývá, abychom se starali o ambon, z něhož se předčítá.[xxii] Ambon není jen částí mobiliáře, ale místem, které odpovídá důstojnosti Božího slova a souvisí s oltářem. Hovoříme přece o stole Božího slova a Kristova těla, a to jak ve vztahu k ambonu, tak zejména ve vztahu k oltáři.[xxiii] Ambon je místo vyhrazené čtením, responsoriálnímu žalmu a velikonočnímu chvalozpěvu. Mohou se však z něho konat homilie a přednášet přímluvy. Není vhodné, aby se z něho četly komentáře, ohlášky, nebo se používal pro řízení zpěvu.[xxiv]
- Knihy, které obsahují úryvky Písma svatého, probouzejí v těch, kteří mu naslouchají, úctu k tajemství Boha, který mluví k svému lidu.[xxv] Z tohoto důvodu mají být z hodnotného materiálu a udržovány v dobrém stavu. Není vhodné, když se liturgické knihy nahrazují letáky, fotokopiemi a jinými pomůckami.[xxvi]
- Ve dnech před nedělí Božího slova nebo po ní se mají podporovat vzdělávací programy, aby se tak upozornilo na hodnotu Písma svatého při liturgickém slavení. Může to být příležitost k lepšímu poznání způsobu, jakým církev čte Písmo svaté (průběžně, polosouvisle a typologicky), jaká jsou kritéria pro rozdělení biblických knih v mezidobí a liturgických dobách, jaká je struktura nedělních a feriálních cyklů mešních čtení.[xxvii]
- Neděle Božího slova je také vhodnou příležitostí k prohloubení vztahu mezi Písmem svatým a denní modlitbou církve (modlitba žalmů, kantik a biblických čtení). Je třeba podpořit společné slavení ranních a večerních chval.[xxviii]
Mezi mnoha svatými, kteří jsou svědky evangelia Ježíše Krista, může být příkladem svatý Jeroným – kvůli své velké lásce k Božímu slovu. Jak papež František nedávno připomněl, Jeroným byl „neúnavný učenec, překladatel, exegeta, hluboký znalec a vášnivý šiřitel Písma svatého […] V Písmu svatém, kterému naslouchal, nalezl Jeroným sám sebe, tvář Boží i tvář bratrů a sester – a prohloubil svou lásku k životu ve společenství.“[xxix]
Tato nóta má přispět k tomu, abychom si ve světle neděle Božího slova znovu uvědomili, jak důležité je Boží slovo pro nás věřící a pro náš život – počínaje jeho hlásáním při liturgii, která nás vede k živému a stálému dialogu s Bohem. „Boží slovo slyšené a slavené, zejména v eucharistii, živí a vnitřně posiluje křesťany a uschopňuje je k autentickému evangelnímu svědectví v každodenním životě.“[xxx]
Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, 17. prosince 2020.
Robert Kard. Sarah
prefekt
X Arthur Roche
arcibiskup sekretář
[i] Srov. František, Apoštolský list daný Motu proprio Aperuit illis, 30. září 2019.
[ii] František, Aperuit illis, č. 8; II. Vatikánský Koncil, Konstituce Dei Verbum, č. 25: „Proto všichni příslušníci duchovního stavu, především Kristovi kněží a další, kteří se jako jáhni nebo katecheti řádně věnují službě slova, musí zůstat v trvalém styku s Písmem vytrvalou duchovní četbou a důkladným studiem, aby se nikdo z nich nestal „jenom navenek povrchním kazatelem Božího slova, kterému uvnitř nenaslouchá“, když má – zvláště v posvátné liturgii – sdělovat věřícím, kteří jsou mu svěřeni, nezměrné bohatství Božího slova. Posvátný sněm naléhavě a důrazně vybízí také všechny věřící, především řeholníky, aby častým čtením Písma svatého získali „nesmírně cenné poznání Ježíše Krista“ (Flp 3,8). „Vždyť neznat Písmo znamená neznat Krista.“
[iii] II. Vatikánský Koncil, Konstituce Dei Verbum; Benedikt XVI., Apoštolský list Verbum Domini.
[iv] Srov. Sacrosanctum Concilium, č. 7, 33; Institutio generalis Missalis Romani (IGMR), č. 29; Ordo lectionum Missae (OLM), č. 12.
[v] Srov. OLM, č. 5.
[vi] Srov. IGMR, č. 60; OLM, č. 13.
[vii] Srov. OLM, č. 17; Caeremoniale Episcoporum, č. 74.
[viii] Srov. OLM, č. 36, 113.
[ix] Srov. IGMR, č. 120, 133.
[x] Srov. IGMR, č. 117.
[xi] Srov. IGMR, č. 57; OLM, č. 60.
[xii] Srov. OLM, č. 12, 14, 37, 111.
[xiii] Srov. OLM, č. 45.
[xiv] Srov. IGMR, č. 61; OLM, č. 19-20.
[xv] Srov. OLM, č. 56.
[xvi] Srov. OLM, č. 24; Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, Homiletický direktář, č. 16.
[xvii] Srov. František, Aperuit illis, č. 5; Homiletický direktář, č. 26.
[xviii] Srov. František, Apoštolský list Evangelii gaudium, č. 135-144; Homiletický direktář.
[xix] Srov. IGMR, č. 56; OLM, č. 28.
[xx] Srov. OLM, č. 14, 49.
[xxi] Srov. OLM, č. 15, 42.
[xxii] Srov. IGMR, č. 309; OLM, č. 16.
[xxiii] Srov. OLM, č. 32.
[xxiv] Srov. OLM, č. 33.
[xxv] Srov. OLM, č. 35; Caeremoniale Episcoporum, č. 115.
[xxvi] Srov. OLM, č. 37.
[xxvii] Srov. OLM, č. 58-110; Homiletický direktář, č. 37-156.
[xxviii] Institutio generalis de Liturgia Horarum, č. 140: „Čtení Písma svatého, která se čtou podle staré tradice veřejně při bohoslužbě nejen při slavení eucharistie, ale také v posvátném oficiu, si musí všichni křesťané nesmírně vážit, protože je předkládá sama církve, a to nikoli podle volby nebo nálady jednotlivců, ale podle vztahu k tajemství, které Kristova snoubenka rozvíjí v ročním okruhu […]. Navíc při liturgickém slavení vždy doprovází čtení Písma svatého modlitba, takže čtení přináší větší užitek, a naopak zase modlitba, zvláště žalmů, se ze čtení důkladněji pochopí a stává se zbožnější.“
[xxix] František, Apoštolský list Scripturae sacrae affectus, u příležitosti 1600 let od smrti svatého Jeronýma, 30. září 2020.
[xxx] Srov. František, Apoštolský list Evangelii gaudium, č.174.
