Kalendář akcí

<< Červen 2022 >>
PÚSČPSN
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Mal 3,1-4 Uvedení Páně do chrámu

Petr Chalupa

Pro svátek Uvedení Páně do chrámu, který se lidově nazývá Hromnice, byl vybrán jako starozákonní čtení úryvek z knihy proroka Malachiáše. Biblický spis s tímto označením se obrací k lidem, kteří žili v době politického a hospodářského útlaku. Někteří ztráceli odvahu, jiní nebrali už vážně své povinnosti vůči Bohu. Malachiáš se je snaží povzbudit, chce, aby znovu poslouchali Boží přikázání. Zejména ustanovení, která chrání sociálně slabé. Kniha chce vést k dosažení spravedlnosti. Vykresluje podvojný obraz o Bohu, který miluje bezvýhradně Izraele a všechny své ctitele, který však také trestá všechny zločince.

První slova třetí kapitoly vypadají jako přímá odpověď posměvačům ze závěru předcházející kapitoly. Ti se tázali: „Kde je Bůh zastávající právo?“ (Mal 2,17). Odpověď tvrdí, že už stojí u dveří – jako dlouho očekávaný Mesiáš, který se měl ukázat jako soudce. Bůh dává povstat svému králi, aby vnesl řád do všeho, co se jeví bezprávné a chaotické.

Toto praví Pán Bůh: „Hle pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů.

Bůh posílá svého posla, aby mu připravil cestu. Název knihy Malachiáš znamená v hebrejštině „můj posel“. Už toto označení zdůrazňuje, že nepřichází sám od sebe, ale je vyslán. Jeho přítomnost může být narážkou na podobnou roli, kterou Hospodinův posel zastává při zjevení na Sinaji (Ex 3,2). Hospodinův posel doprovázel rovněž lid putující pouští a chránil ho na cestě do Zaslíbené země (Ex 14,19).

Lidé dlouho hledali Pána, který je oporou celého světa. Vzývali ho, aby přišel. Nyní je jasné, že má přijít už brzy. Přichází do svého chrámu. Pravděpodobně se zde pomýšlí na jeruzalémský chrám, který byl obnoven po skončení babylónského vyhnanství. Prorok Ezechiel popisuje, jak Boží sláva opouští chrám před jeho zničením (Ez 10,4.18.19; 11,23). V Ezechielově prorockém vidění se však Boží sláva v budoucí době zase vrací do obnoveného chrámu (Ez 43).

Přicházející Pán je také chápán jako anděl smlouvy. Je charakterizován pomocí významného biblického pojmu smlouva. Zřejmě proto, že byl vyslán z nebe, aby ustavil nebo obnovil vztah mezi Bohem a člověkem.

Jistota jeho příchodu – hle, přichází – je potvrzena výrokem: praví Hospodin zástupů. Těmito slovy dával prorok najevo, že jeho předcházející slova nepocházela od něho, ale že jsou Božím poselstvím.

I když přichází ten, jehož lidé hledali a po němž toužili, nemusí být jeho příchod jen radostnou záležitostí.

Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů!

Pánův příchod je třeba vzít s plnou vážností. To napovídají otázky: Kdo snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Boží blízkost může člověk cítit i jako ohrožení své existence, na něž reaguje bázní a třesením. Přesto však Pán přichází ne proto, aby svět odsoudil, ale aby světu daroval život. Židovští učenci hovoří o velkém trápení, které postihne Izrael právě v době Mesiášova příchodu. I Matoušovo evangelium hovoří o hrozném soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude (Mt 24,21).

Oheň, kterým se taví a rostlina valchářů, tedy louh používaný při zpracování kůží, jsou zde prostředky k očistě kněžského kmene soudem.

Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti.

Pánův anděl se musí usadit. Jeho působení bude vyžadovat určitý čas. Znovu se uplatňuje obraz ohně, kterým se odděluje ryzí kov od příměsí. Synové Leviho, tedy kněží, mají být jeho působením vytříbení tak, že budou moci znovu přinášet oběti. Slovní vazba obětovat Hospodinu ve spravedlnosti znamená, že kněží budou při své službě plnit všechny požadavky Mojžíšova zákona, které se týkaly kvality obětí, že budou dodržovat ustanovení, která určovala jejich chování během bohoslužby.

Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.

Oběť, která bude přinášena Hospodinu v jeruzalémském chrámě podle požadavků Zákona vytříbenými kněžími, je označena jako příjemná Hospodinu. Vzpomínka na dřívější doby – jako za dávných dnů, jako za minulých let – se vrací k ideálnímu uspořádání bohoslužby v chrámě, který postavil Davidův syn Šalomoun. Tento chrám byl však v roce 587 Babyloňany zničen. Po jeho obnově v době po babylónském vyhnanství se v něm mohla vykonávat správná bohoslužba teprve tehdy, až se do něho vrátil Pán. Přípravou jeho návratu byl pověřen posel, který se postaral především o vytříbení těch, kdo bohoslužbu vykonávali.

Jako křesťané vidíme anděla smlouvy v Ježíši Kristu. On je prostředníkem, který ustavuje nový vztah mezi Bohem a lidmi. Sestoupil k nám jako Boží posel, aby nás svým slovem ujistil o Boží dobrotě vůči nám lidem. On je anděl smlouvy, po němž toužíme. Vyhlížíme ho spolu se Židy, kteří očekávají potěšení Izraele podobně jako stařec Simenon, který mu vyšel vstříc na popud Ducha svatého. V Lukášově evangeliu se dozvídáme podrobnosti o tom, co se přihodilo, když Josef s Marií přinesli Ježíše:do chrámu, aby ho představili Pánu:

Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji,neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanů a k slávě tvého izraelského lidu (L 2,25-32).

Po Mesiáši touží nejen židovský národ, kterému byl jeho příchod přislíben. Jako křesťané nacházíme Mesiáše spolu se Simeonem v Ježíšovi. Jestliže po něm toužíme ve svém srdci, stane se on naší radostí.

V evangeliích přichází Ježíš bezprostředně po vystoupení Jana Křtitele. Objevuje se nečekaně jako blesk (L 17,24). Podle Janova evangelia vstupuje do svého chrámu, který je domem jeho Otce (J 2,16). Podle Lukášova evangelia dává ve dvanácti letech v chrámě přednost tomu, co je jeho Otce (L 2,49). Po slavném vjezdu do Jeruzaléma jde do chrámu (Mt 21,12) a uzdravuje tam chromého (Mt 21,14). V chráme Ježíš často učil, vedl rozhovory a dělal zázraky. Slíbil, že přijde znovu po skončení svého pozemského života.

Mezitím přichází jako ten, kdo očišťuje svou církev „vodní koupelí a slovem“ (Ef 5,26). Dnes si můžeme představit, že očišťuje všechny, kteří jej oslavují a slouží mu jako svaté kněžstvo (1 P 2,5). Očistí je nejen od různých poskvrn, ale způsobí, že budou svých schopností využívat jen ve službě Bohu. Vždyť je bude křtít Duchem svatým a ohněm (Mt 3,11). Máme se tedy „radovat, i když snad máme ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost naší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k naší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus“ (1 Pt 1,6-7).

Přinášet duchovní oběti Bohu příjemné znamená mimo jiné „klanět se Bohu v duchu a v pravdě“ (J 4,23-24). Nedokážeme navázat s Bohem správný vztah, pokud nebudeme jím ospravedlněni a posvěceni. Než nás očistí jeho milost, nedokážeme vykonat nic takového, co by sloužilo k jeho oslavě. Boží posel se za nás přimlouvá, aby bylo Bohu příjemné, co mu přinášíme.

Poslání Jana Křtitele nepocházelo od lidí, ale z nebe. Lidé považovali Jana za proroka, neboť vyzýval k pokání. Připravoval cestu Kristu – mimo jiné také tím, že zbavoval falešné sebejistoty ty, kteří se domnívali, že před Bohem něco znamená, když jsou potomky Abrahamovými. Upozorňoval své posluchače, že Mesiáš je už zde a že překonává lidská očekávání. Připravoval je, aby mohli vstoupit do Božího království, které se začínalo šířit ve světě. Můžeme si všimnout, že Bůh si vždy připravuje cestu, než sám přichází. Předem dává zřetelná znamení. Nečekejme tedy nikoho jiného, než Mesiáše Ježíše, který už přišel a zase přijde ve své slávě. A snažme se mu spolu s Janem Křtitelem připravovat cestu (L 1,17).

Dnešní úvahy můžeme uzavřít slovy vstupní modlitby ze svátku Uvedení Páně do chrámu: „Všemohoucí, věčný Bože, když se tvůj jednorozený Syn stal člověkem, byl ti představen v chrámě; my si to dnes připomínáme a pokorně prosíme: očisti naše nitro, abychom mohli předstoupit před tebe.“