Kalendář akcí

<< Listopad 2024 >>
PÚSČPSN
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous slide
Next slide

Mt 11,2-11

Petr Mareček

 

Jan Křtitel oznámil, že po něm přichází ten, který je silnější než on a který ho velmi převyšuje v důstojnosti. Ten bude křtít Duchem svatým a ohněm, pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky a plevy spálí neuhasitelným ohněm (srov. Mt 3,11n). Jan Křtitel se nyní nachází ve vězení. Kvůli svému neoblomnému postoji a kvůli otevřenosti ve svém vystupování jej zemský kníže v Galileji a v Pereji Herodes Antipa (4 př. Kr. – 39 po Kr.), syn Heroda Velikého, který měl titul „tetrarcha“, nechal zatknout a uvěznit. Kde se vězení nacházelo, evangelisté neuvádějí. Od Josepha Flavia se dovídáme, že tetrarcha dal Jana Křtitele uvěznit v pevnosti Machairús (srov. Ant. XVIII,5,2). Jan Křtitel zakouší násilí a trpí tím způsobem, jak to Ježíš předpověděl svým učedníkům (srov. Mt 10,16-25). Ve vězení se doslýchá o Ježíšově působení. Za koho má Ježíše pokládat? Je skutečně tím, jehož příchod sám zvěstoval? Kde se projevuje jeho moc a síla, která má převahu? Neměla by se projevit též tím, že vysvobodí Jana Křtitele z vězení? Kde Ježíš jedná jako soudce, který jasně odděluje pšenici od plev a který jim přiděluje zcela odlišný osud? Kdo je tedy Ježíš? Je posledním a konečným Božím vyslancem, skrze něhož přichází Boží spása a Boží soud? Neměl by v tomto případě pak mluvit a jednat energičtěji a jednoznačněji? Nepřijde přece jenom někdo jiný, kdo lépe odpovídá předpovědím, nadějím a očekáváním? Ze své osobní situace a ze svých znalostí o Ježíšově činnosti formuluje Jan Křtitel rozhodující otázku, která od té doby byla nesčetněkrát položena: Je to všechno? Můžeme se na tebe spolehnout? Kdo jsi?

Ježíš nedává Janu Křtiteli žádnou jasnou a přímou odpověď. Odkazuje ho na výchozí bod jeho vlastní otázky. Z Ježíšových činů, které Jana Křtitele vedly k položení těchto otázek, má vyrozumět odpověď na ně. Tyto činy mají Janu Křtiteli znovu dosvědčit jeho učedníci: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte“ (Mt 11,4). Ježíš tyto činy popisuje v narážce na zaslíbení Starého zákona, jak se to objevuje u proroka Izaiáše: „Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat“ (35,5n). Toto vše nastává, když Bůh přichází, aby spasil svůj lid (Iz 35,4). Ježíš si činí nárok, že v jeho jednání se naplňuje toto zaslíbení a nastává Boží spásonosný zásah. V jeho činnosti se skutečně přiblížilo nebeské království – mocná a blahosklonná Boží vláda (srov. Mt 4,17). Toto nebeské království se však neprojevuje v první řadě jako překonání lidských mocností, které se staví na odpor. Jan Křtitel bude sťat ve vězení (Mt 14,10). Ježíš zemře na kříži (Mt 27,50). Ježíšovi učedníci budou pronásledováni, budou vydáváni soudům a budou trpět (srov. Mt 10,16-25). Nebeské království se též neprojevuje ve funkci okamžitého oddělovače pšenice a plev. Konečný soud je vyhrazen příchodu Syna člověka. Pak teprve budou odděleni zlí od spravedlivých (Mt 13,36-43.47-50). Nebeské království se projevuje mocnou pomocí těm, kteří trpí nouzí (srov. Mt 8,2-9,35), a hlásáním evangelia s veškerou autoritou (srov. Mt 5,1-7,29). Ježíš začíná své ohlašování radostné zvěsti blahoslavením chudých (Mt 5,3). V tomto blahoslavenství se nachází střed poselství o mocném a milostivém Bohu, který je otcem Ježíšovým i otcem lidí a který chce darovat všem své věčné a blažené společenství. Ježíš tedy nepřichází v první řadě jako bojovník proti násilí a jako soudce, nýbrž přichází jako Spasitel těch, kdo trpí nouzi, a jako posel blaženosti.

Zaujetím postoje vůči Ježíšovi vynáší ovšem každý člověk nad sebou soud (srov. Mt 11,20-24). Sám Ježíš upozorňuje na tuto skutečnost: „Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží“ (Mt 11,6). Ježíšovo jednání se však nevnucuje v úplné jednoznačnosti. Nenutí a nenaléhá silou, nýbrž nechává prostor k přijetí a k odmítnutí, k víře a k nevěře. Nemáme ho posuzovat podle měřítka, jak ho chceme očekávat nebo mít – a pak ho kritizovat nebo odmítnout. Nýbrž máme ho vidět takového, jaký je sám od sebe a co jeví zřejmým ve své činnosti. Takto ho máme radostně a vděčně přijmout i tehdy, když musíme opravit mnohé naše představy a očekávání nebo je musíme dokonce úplně nechat stranou. Pohoršení, tj. klopýtnutí ve víře nebo i odpad od víry jsou totiž způsobeny falešnými představami o Bohu.

Po této odpovědi na otázku po své vlastní osobě hodnotí Ježíš dílo a osobu Jana Křtitele (Mt 11,7-15). Ježíš chválí pevný postoj a skromný způsob života toho, který se nesklonil jako rákos před mocnými (srov. Mt 14,3-12) a který nevystupoval v drahých a vytříbených šatech. Již jeho zásadovost a jeho prostota činí Jana Křtitele hodnověrným prorokem, který mluví ve jménu Božím (srov. Mt 21,26.32). On je dokonce víc než jen prorok. Všichni, kteří přišli před ním, náleželi k době zaslíbení. Jen vzdáleně ohlašovali mocný a milostivý příchod Pána (Mt 11,13). Jan Křtitel se objevuje v tomto čase naplnění a z tohoto důvodu je více než všichni proroci před ním. Je poslem, který bezprostředně předchází Pána a který připravuje na jeho brzký příchod (Mt 11,10). Je Eliášem, který přichází před Pánem a který připravuje lid na jeho příchod (Mt 11,14; srov. Mal 3,23; Sir 48,10).

Tímto hodnocením Jana Křtitele odpovídá Ježíš znovu nepřímo na jeho dotaz. Když se Jan Křtitel objevuje v čase naplnění, pak tento čas nastal s Ježíšovým příchodem. A jestliže Jan Křtitel je tímto připravujícím poslem, pak nastává v Ježíšovi příchod Pána, který on připravoval. Tento příchod však nenastává přesně tak, jak jej Jan Křtitel očekával (srov. 3,12), avšak uskutečňuje se způsobem, jak jej Bůh určil. Ve srovnání s těmi, kteří přišli před ním, Jan Křtitel je všechny přesahuje. Ve srovnání s těmi, kteří náleží k Ježíšovi a kteří smí zakoušet v jeho společenství blízkost nebeského království, je Jan Křtitel malý. Velikost a malost se nevztahují na spásu nebo na mravní hodnotu osoby, nýbrž na čas a dění, jehož se účastní. Z toho důvodu jsou též Ježíšovi učedníci blahoslavení na rozdíl od mnoha proroků a spravedlivých (Mt 13,16n). V tom všem je zdůrazněn jedinečný význam doby a Ježíšova působení.

O tomto čase mluví též výrok o násilnících (11,12), který je možné vyložit různými způsoby. První část věty může znamenat: Nebeské království trpí násilí – tedy postupuje se proti němu s násilím; nebo může znamenat: Nebeské království působí násilí, tj. prosazuje se mocí. Druhá část věty může znamenat: Lidí, kteří si počínají násilně, chtějí nebeské království utlačovat a odstranit, nebo může znamenat: Lidé, kteří vynakládají veškerou sílu a námahu, chtějí mít účast na nebeském království. Jde tedy o Ježíšovy protivníky nebo o Ježíšovy následovníky? Ti první chtějí Ježíšovo dílo zlikvidovat ze světa s bezcitnou mocí. Jedná se o ty, kteří pronásledují posly nebeského království a jejich zmocněnce. Ti druzí se dopouštějí též násilí za účelem, aby Ježíše věrně následovali a vyhovovali jeho podmínkám (srov. Mt 10,38n). Podle obou výkladů mluví Ježíš o tom, co nastává jako odpověď na jeho poselství a jeho činnost. Jedná se buď o negativní nebo o pozitivní reakci. V každém případě se však Ježíš domáhá toho, že s jeho přítomností a jeho působením se stalo nebeské království dostupné a dosažitelné. V této situaci platí slova: „Kdo má uši, slyš!“ (Mt 11,15).

Ježíš dává dvojí odpověď na otázku Jana Křtitele. Upozorňuje na své působení a vydává je za naplnění starozákonního zaslíbení. Objasňuje význam osoby a činnosti Jana Křtitele a činí si nárok být Pánem, jehož příchod připravoval Jan Křtitel a skrze něhož započal příchod nebeského království.

Ježíšova misijní činnost se nepřizpůsobuje mesiánským očekáváním, která byla módní v té době, nýbrž se uskutečňuje ve spásonosné pomoci nuzným a opuštěným. Pochybnosti Jana Křtitele slouží k vysvětlení významu Ježíšovy misijní činnosti a zároveň k objasnění role a úkolu těchto dvou postav: Jana Křtitele jako předchůdce Páně a Ježíše jako Mesiáše – Pána. Ačkoli obě tyto postavy se velmi odlišují nejen ve své roli, nýbrž i ve stylu, s kterým uskutečňují svou misijní činnost, převážná část Židů reaguje stále odmítavě vůči oběma a odmítá tak Boží jednání, které se zjevuje skrze ně.

Perikopa o pochybnostech Jana Křtitele ohledně postavy Ježíše nás může vést ke kladení následujících otázek: Co my očekáváme od Ježíše? Jaký by měl být? Co by měl konat pro nás a pro dnešní svět? Kdo je Ježíš a co dělá ze sebe? Jsme schopni to ocenit? Jak vznikají u Jana Křtitele a u nás nejistoty a těžkosti v souvislosti s Ježíšovou osobou?

Boží slovo promlouvá velmi jasně: Nemáme tedy zůstat u svých představ a očekávání, nýbrž máme obrátit svůj pohled a pozornost na Ježíše. Máme ho přijmout skutečně takového, jaký je a jaký přichází. On je Spasitelem těch, kteří trpí nouzí, on je Zvěstovatelem radostného poselství, on je Prostředníkem Božího království a Boží vlády.