Kalendář akcí

<< Březen 2024 >>
PÚSČPSN
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Mt 4,12-23

Petr Mareček

 

Úryvek ze 4. kapitoly Matoušova evangelia uslyšíme jako 2. čtení o 3. neděli v liturgickém mezidobí.

Dříve než začne evangelista popisovat jednotlivé události Ježíšovy činnosti, vymezuje jejich všeobecný rámec a dává odpovědi na některé základní otázky: Kde se odehrává hlavní část Ježíšovy činnosti? Proč se jedná právě o Galileji (Mt 4,12-16)? Co je hlavním obsahem jeho kázání (Mt 4,17)? Kdo jsou jeho prvními adresáty (Mt 4,18-22) a jaké jsou základní formy Ježíšova jednání (Mt 4,23)? Tento text vyjevuje obsah a základní úsilí Ježíšovy činnosti.

Ježíš přichází k Jordánu, aby se nechal Janem pokřtít a pobývá v jižní části Svaté země (srov. Mt 3,13-4,11). Proč se pak vrací do Galileje, která není pokládaná za vlast Mesiáše (srov. Jan 7,41.42.52)? Proč nezůstává v Judsku a v Jeruzalémě, v centru vyvoleného lidu? Matouš napovídá, že Ježíš odchází do Galileje, neboť se cítí ohrožen a podléhá tlaku vnější situace. Už na začátku jeho života byla hrozba určujícím prvkem ke změně pobytu (Mt 2,13.14.22) a následně ho bude neustále nutit stahovat se do ústraní během jeho veřejného působení (Mt 12,15; 14,13). Svým učedníkům radí utéci do jiného města, jestliže budou pronásledováni (Mt 10,23). Stejně jako on musí se také učedníci přizpůsobit vnějším okolnostem. V osudu Jana Křtitele, který byl uvězněn Herodem a který byl vydán na pospas jeho svévoli a krutosti (srov. Mt 14,3-12), se ohlašuje Ježíšův konec: má být vydán do rukou lidí (17,22), jejich zlobě a krutosti. Již na začátku Ježíšovy činnosti se rozprostírají tmavé oblaky jeho konce. Ježíšova činnost je ve znamení utrpení!

Stejně jako byl přinucen jít pobývat do Nazareta (Mt 2,22n), tak je nyní donucen vnějšími okolnostmi začít svou činnost v Kafarnau v Galileji. V obou případech evangelista poukazuje na skutečnost, že takto se uskutečňuje Boží vůle, ohlášená proroky. I když Ježíšovy kroky jsou často určeny vnějšími okolnostmi, jeho putování je zcela pod vedením Božím. Ježíš se odebírá do periferních oblastí Izraele, do „Galileje pohanů“, ve které pobývají též pohané a která je obklopena pohanským územím. Jeho činnost je adresována izraelskému lidu (Mt 15,24), avšak zde se šíří a zasahuje též pohany. To, co bylo ohlášeno příchodem mudrců (Mt 2,1-12), a to, co bude prohlášeno při konečném vyslání apoštolů ke všem lidem (Mt 28,19), vystupuje na povrch též na hlavních místech Ježíšova působení: on je světlem též pro pohany.

Matouš na rozdíl od Marka a Lukáše upřesňuje nové místo Ježíšova bydliště, jimž se stává Kafarnaum (Mt 4,13), město ležící na břehu Galilejského jezera, o kterém se biblická tradice vůbec nezmiňuje. Kafarnaum se stává jedním z nejoblíbenějších míst Ježíšova působení (Mt 8,5; 9,1; 11,23; 17,24). Podle biblického zeměpisu patří město Kafarnaum k území, které bylo stanoveno pro kmeny Zabulón (Jos 19,10-16) a Neftalí (Jos 19,32-39). Zmínka o nich připravuje nejen citaci z proroka Izaiáše, nýbrž spojuje též Ježíšovu činnost s dějinami Izraele. Odkaz na proroka Izaiáše (Iz 8,23-8,1) odůvodňuje na jedné straně teologicky Ježíšovu činnost v Galileji, neboť se jedná o naplnění biblického zaslíbení, na druhé straně dodává Ježíšově misijní činnosti všeobecný význam.

Území Zabulón a Neftalí tvořila část takzvané „Galileje pohanů“. Galilea je severním pásmem Izraele, jehož označení pochází od výrazu galil, který znamená „provincie, oblast“. Galilea se odlišovala od Judska především svou otevřeností vůči lidem z celého světa. Podle Strabona (16,2.34) a Josefa Flavia (Vita 67) žili zde kromě Židů též Egypťané, Arabové, Féničané a Řekové. V Matoušově evangeliu je tímto textem zdůrazněno, že Ježíšovo působení bude mít ohlas též na území pohanů, i když je zpočátku adresováno především Izraeli.

V textu proroka Izaiáše jsou obyvatelé Galileje označeni za lid bydlící v „temnotách“. Jedná se o obrazné vyjádření, které se často objevuje v Matoušově evangeliu (6,23; 8,12; 22,13; 25,30; 27,45) a které označuje situaci těch, kdo ztratili nejen smysl pro existenci Boha, ale nacházejí se též ve stavu zmatku a popletenosti. Vůči této situaci je postavena přítomnost „světla“, které Matouš ztotožňuje s Ježíšem a jeho působením. Ježíš je „světlem“ (Jan 8,12) a přináší světlo. Učí veškeré pravdě a otvírá slepým zrak. Ježíš je tedy světlem pro ty, kdo žijí v temnotě (Mt 4,16). Záře tohoto světla se ukáže v 5. – 9. kapitole, kde se Ježíš v Horském kázání představí jako Mesiáš, který učí s autoritou – 5. – 7. kapitola – a který uzdravuje každou nemoc a chorobu – 8. – 9. kapitola.

Ježíšovo působení začíná slovy: „obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“ (Mt 4,17). Tato zvěst, která je uvedena formulací „od té chvíle začal Ježíš kázat“, označuje počátek Ježíšovy veřejné činnosti, tak jako v 16. kapitole (v.21) je stejnou formulací uveden zlom v Ježíšově misijní činnosti, kterým začíná počátek ohlašování jeho utrpení a smrti.

Slova „obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“ (Mt 4,17) jsou celkovým shrnutím Ježíšova hlásání. Obsahují výzvu a poselství. Výzva je vyjádřena jako první, avšak zcela závisí na poselství, neboť se na něm zakládá. Výraz „nebeské království“ se vyskytuje pouze v Matoušově evangeliu a odpovídá výrazu „Boží království“ v ostatních textech Nového zákona. Podle židovského zvyku zde není použit výraz „Bůh“, avšak je nahrazen výrazem „nebe“ (srov. Mt 21,25; Lk 15,18). Slovním spojením „nebeské království“ se označuje království a královská vláda Boží. Veškerá Ježíšova činnost se odehrává v souvislosti s tímto Královstvím. Království neznamená něco odděleného nebo rozdílného od Boha, avšak označuje samotného Boha jako Pána a Krále svého lidu a důsledky jeho vlády nad lidem. Králi vždy náleží lid, královská vláda vždy v sobě zahrnuje snahu plnou dobroty a pozornosti vůči životu lidí, stejně jako pastýř se stará o své stádo (srov. Žalm 23,1).

Toto Království je blízko, není však ještě zcela přítomno. Ježíš bude učit modlitbě: „Přijď království tvé“ (Mt 6,10)! Přesto však je definitivně blízko. Bůh se zcela rozhodl zřídit je před veškerými dalšími mocnostmi a uskutečnit je v plné a účinné míře. Nezanechá lidi mocnostem přírody a dějin, ani nedopustí, aby jeden si podroboval druhého. Učiní všemu konec a sám se ujme vlády jako Král a Pán. Ježíš vysvětlí podstatu tohoto Království především svým poselstvím o Bohu jako Otci a projevy svého milosrdenství při uzdravování a rozličné další pomoci.

Tomuto poselství předchází výzva „obraťte se“. Ježíš zve své posluchače k tomu, aby se obrátili k Bohu. Mají se k němu obrátit tváří a pozorně mu naslouchat s důvěrou a nadějí. Nesmí se k němu obrátit zády a hledat daleko od něj štěstí a spásu. Pohyb Boha vůči lidem vyžaduje odpověď pohybu lidí k Bohu. Bůh k nim nemůže dosáhnout a nemůže je zasáhnout požehnáním svého království, jestliže se obrátí k něčemu jinému než k němu. Již od počátku je Ježíšovo kázání ve znamení dvou základních témat: vysvětluje, co můžeme očekávat od Božího království a zároveň vykládá, jaké jsou formy pravého obrácení. Obě tyto složky jsou přítomny příkladným způsobem v blahoslavenstvích (Mt 5,3-12). Obrácení je možné pouze tehdy, jestliže se Bůh ve své dobrotě obrátí k člověku bez jakékoliv jeho zásluhy. Výzva k obrácení se objevuje hned na začátku, neboť naše odpověď Bohu je zcela nezbytná. Chybíme, jestliže na ni nebudeme reagovat. Boží jednání je jisté a z toho důvodu Ježíš klade velký důraz na nezbytnost obrácení.

Povolání prvních čtyř učedníků, bez kterého, jak se zdá, Ježíš nechce začít svou misijní činnost, se ve své podstatě představuje jako nezbytný vzor k výkladu a chápání každé zkušenosti duchovního povolání. Veškerá iniciativa pochází od Ježíše. Tímto způsobem je zdůrazněn základní aspekt každého povolání, jež je nezaslouženým darem. První čtyři učedníci nejsou povoláni pomocí zvláštních nebo zázračných znamení, nýbrž ve všednosti jejich profesní činnosti. Na rozdíl od rabínského prostředí, ve kterém studium Zákona tvoří jediný cíl učednictví, účel povolání rybářů spočívá v následování Ježíše. Ježíšovi učedníci nemají nejen opustit svou profesní činnost, nýbrž i citové a rodinné vztahy. Povolání se nicméně jednoduše nevyčerpá ve sdílení Ježíšova života, avšak je postaveno do vztahu k požadavkům misijní činnosti v souvislosti s potřebami skutečných lidí.

Ježíšova výzva „obraťte se!» je tedy znovu vyjádřena ve výzvě „následujte mě!“. Obrácení je uváděno v život následováním Ježíše. Kdo ho následuje, dává najevo svou důvěru k němu, neboť on zná cíl i cestu. Kdo ho následuje, spojuje s ním svůj život a podřizuje se jeho vedení. Toto pouto s Ježíšem neznamená odloučení od ostatních lidí, avšak má Ježíšovy učedníky připravit na nový úkol mezi nimi. Ježíš volá k následování a zároveň vyjevuje svůj záměr: „Učiním z vás rybáře lidí“ (Mt 4,19). Prostřednictvím společenství života Ježíš připravuje své učedníky k misijní činnosti, aby tak pokračovali v jeho díle (srov. Mt 9,36-10,42; 28,16-20). Ježíšova činnost zahrnuje celou Galileu a uskutečňuje se ve vyučování, kázání a uzdravování (Mt 4,23). Poučení o správném obrácení, radostné poselství o nebeském království s vysvětlením a potvrzením v uzdravování jsou základními body jeho činnosti.