Petr Chalupa
Úryvek, vybraný z knihy proroka Sofonjáše jako 1. čtení pro 4. neděli v liturgickém mezidobí, se skládá z prorockého napomenutí a zaslíbení. Obě části jsou vytrženy ze své nejbližší souvislosti – při výkladu bude proto vhodné vzít kontext v úvahu.
Napomenutí znamená zvrat v Sofonjášově hlásání. Původně totiž ohlašoval okolo r. 640 před Kristem Hospodinův soud nad Jeruzalémem. Vykresluje zánik drastickými obrazy válečného dobývání. Horní vrstvy obyvatelstva strhly svým nesprávným jednáním do záhuby celého Izraele. Prorok však počítá se záchranou „pokorných“ a těch, kteří hledají spravedlnost.
Zde navazuje náš úryvek a připojeným zaslíbením spásy se dostává k vrcholu Sofonjášovy zvěsti: Bůh, který se zastává chudých, nabízí zbytku Izraele pokojnou budoucnost.
Shromážděte se, sejděte se, nemilovaný lide, dříve než budete rozptýleni jako odvanutá pleva, dokud na vás nepřijde žář Hospodinova hněvu, dokud na vás nepřijde den Hospodinova hněvu. Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Text je napomenutím, jež navazuje na předchozí odsuzující řeč. Potvrzuje, že hrozbám mohou uniknout ti, kdo se obrátí k Hospodinu ve spravedlnosti a pokoře. Tento základní záměr textu se vůbec nezabývá otázkou, jak bude vyřešeno napětí, zjištěné ve společnosti. Zdá se tedy, že výzva těm, kdo jednají podle Hospodinova výroku, – „hledejte spravedlnost“ – je pozdějším komentářem. Oslovení lidé tvoří ve společnosti skupinu, zvanou „pokorní v zemi.“ Smysl textu je pak následující: Je zde ještě možnost záchrany pro všechny sociálně a hospodářsky utlačované a vykořisťované. Musejí se shromáždit, tedy vytvořit společenství, ve kterém se bude uplatňovat spravedlnost mezi lidmi a pokorná závislost na Bohu.
S výzvou „hledejte Hospodina“ se setkáme také u Amose, Ozeáše a Izajáše. Právě v nouzi totiž platí, co říká žalmista: „Hospodine, neopouštíš ty, kteří tě hledají“ (Ž 9,11) – a také: „v den svého soužení hledám Pána“ (Ž 77,3). Takové hledání vyžaduje od člověka odvahu k novému kroku, aktivitu zaměřenou na opuštění lhostejnosti.
Těchto slov – „hledejte Hospodina“ – zřejmě užívali původně proroci, když kázali pokání. Z hledání Hospodina vyvozuje prorok dva požadavky na mezilidské jednání a vzájemnou odpovědnost ve společnosti: „hledejte spravedlnost, hledejte pokoru.“
Hledat vyjadřuje určitý postoj v životě: znamená to o něčem uvažovat, o něco se snažit a starat, znamená to intenzivní úsilí. Prorok chce říci: „hledání Boha učiňte záležitostí, na které vám záleží.“ Sofonjáš si libuje v obrazu hledání. Dokazuje to už 12. verš první kapitoly, kde Hospodin lampami prohledává Jeruzalém, aby potrestal nábožensky lhostejnou horní vrstvu obyvatelstva: „ty, kdo Hospodina nehledají a o něj se nestarají“ (1,6).
„Pokorní“ jsou především lidé věřící – na rozdíl od lhostejných a pyšných. K nim bude Bůh milosrdný. Mohou proto doufat, že se skryjí v den Hospodinova hněvu. Zajímavé je v této souvislosti, že jméno proroka Sofonjáš znamená v hebrejštině „Hospodin ukryl do bezpečí“.
V textu prorocké knihy následuje 9 veršů, zabývajících se soudem nad sousedními národy. Záměrem tohoto textu není projev mstivého nacionalismu, ale prorocké svědectví o tom, že biblický Bůh řídí dějiny národů a případě pýchy je odsuzuje – podobně jako svůj národ, který porušil smlouvu. Boží pokoření lidské povýšenosti je téma, jež spojuje Starý zákon s Novým. Boží soud však směřuje k uctívání jediného Boha všemi národy světa.
Na řadu přichází dalších 8 veršů, jejichž tematikou je soud nad Jeruzalémem. Těmito slovy se Sofonjáš řadí k prorokům, kteří předpovídali soud nejen jižní říši, ale především „svatému městu“, protože setrvalo v nepravostech, které páchali přestupováním přikázání lidé mající odpovědnost za druhé – knížata, soudcové, proroci a kněží. Do popředí své obžaloby klade Sofonjáš hříchy proti druhým lidem.
Zbytek textu, vybraného pro liturgii, je součástí delšího úryvku s tématem „přísliby pro Jeruzalém a národy:“
Nejprve se v tomto úryvku objevuje spásná zvět pro národy:
Tehdy očistím rty národům, aby všechny vzývaly Hospodinovo jméno a sloužily mu svorně. Až z končin za etiopskými řekami přinesou mi dary ti, kdo mě ctí, synové mého rozptýleného lidu.
O očistě rtů jako o předpokladu služby Hospodinu hovořil také prorok Izajáš (6,5.7).Sofonjáš vidí tuto očistu jako událost poslední doby, neudává však, jak k ní dojde. Výrok očekává, že všechny národy světa budou vzývat Hospodinovo jméno a svorně mu sloužit, to je uctívat ho bohoslužbou. Společně budou plnit jeho přikázání. Etiopie se pokládala za nejvzdálenější zemi, zastupuje tedy všechny ostatní země.
Nyní přichází spásná zvěst pro Jeruzalém:
Tu se již nebudeš hanbit za žádné své skutky, kterými ses na mně prohřešil, neboť z tebe odstraním tvé pyšné chvástaly, už se nebudeš vypínat na mé svaté hoře. Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele. Nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.
Oslovení sice schází, ze souvislosti je však zřejmé: jde o Jeruzalém. Prorok vidí budoucnost, ve které už Jeruzalém nebude hanebným městem. Porušení smlouvy a následující odsouzení se stanou minulostí a budou zapomenuty. Horní vrstva obyvatel, jež svou pýchou strhla město do záhuby, dohrála svou roli. Narozdíl od bohatých, kteří disponují majetkem, má chudý člověk pouze Boha, kterému se svěřuje. Nachází se v podobné situaci, v jaké byl kdysi Izrael na poušti. Budoucnost pro něho znamená: Bůh je má záchrana a pomoc. „Pokornými“ a „chudými“ je tedy míněn postoj chudoby v duchovním i hmotném smyslu: ať jde o nouzi utlačovaných, sociálně a hospodářsky vykořisťovaných, či o vědomé zřeknutí se moci vzhledem k Bohu, vědomí, že jen od něho lze očekávat oporu a pomoc. Podobně jako ve chvalozpěvu Chany (1 S 2,1-10) nebo Panny Marie (Lk 1,46-55) dochází k obratu lidských měřítek úspěšnosti. Před Bohem netvoří hodnotu člověka pyšná sebedůvěra, uznání, moc a bohatství, ale pokora. dobré skutky a poslušnost vůči jeho přikázáním – důvěryplná víra v Boží věrnost.
Hospodinovi věrní nejsou jen tichými trpiteli. Potvrzuje to pojem spravedlnosti vedle slova pokora. Tito lidé posuzují realisticky své možnosti a v tom spočívá jejich síla, která jim umožňuje poznat a plnit Boží vůli. Snad lze říci: Bůh se rozhodl pro ty, kteří se rozhodli pro něj – a jako zbytek je ponechává.“ Hospodinův den byl očistným soudem, dobou krize, jež vedla k vybudování obce, jež hledá útočiště v jeho jménu. Společenství čerpá sílu k životu z Božího jména, jež ujišťuje o Boží blízkosti (srov. Nu 6,22-27). Představa zbytku naznačuje na jedné straně tvrdost soudu – mnozí nepřežili- , na druhé je nadějí na nový začátek, je znamením Boží věrnosti a odpuštění.
Izraelité, jejichž počet byl přirovnán k počtu hvězd na nebi (Gn 15,5), se museli při mnoha zvratech ve svých dějinách vypořádávat s představou zbytku. Zvláště poexilní obec velmi zaměstnávala představa, podle které zbytek Judy a Jeruzaléma vybuduje nové společenství. Tato představa byla navíc spojena s očekáváním mesiáše – mesiáš se postaví na stranu ponížených. U proroků Izajáše a Zacharjáše představuje tento zbytek pravého Izraele doby spásy, který byl Bohem vytvořen jako nové stvoření. Sofonjášův text klade větší důraz na kvalitu vztahů mezi lidmi: nová obec se vyznačuje upřímností a spravedlností. Nově darovaný vztah k Bohu vytváří mezi lidmi sourozenecké vztahy a mír. Pokora je potřebná pro upřímnost vůči sobě, vůči Bohu i druhým lidem. Ve vztazích mezi lidmi se uplatňuje plnění desatera. Lidé, kteří důvěřují Bohu, mohou si důvěřovat navzájem a mohou spolu žít v míru. Izrael se podobá stádu na úrodné pastvině pod dobrým pastýřem. Tohoto oblíbeného obrazu pro společenství Božího lidu užívá také Ježíš (Mt 9,36; J 10,11). Prorok Ezechiel zdůrazňuje, jak důležité je správně vykonávat pastýřskou službu (Ez 34). V následujícím textu přichází Sofonjáš se zaslíbením, podle kterého bude Hospodin pastýřem pro Izraelity: „uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele“ (Sof 3,15). On sám pak shromažďuje a chrání svůj lid, stará se o něj a prosazuje spravedlnost.
Sofonjáš vystoupil pravděpodobně v době reformy krále Jošijáše, krátce předtím, než začal působit prorok Jeremjáš. Obrací se proti tehdejšímu duchu doby: proti pohodlnému přizpůsobení mravům a kultuře asyrské říše. Sofonjáš ví, že nikdo nemůže sloužit dvěma pánům (1,5; Mt 6,24). Cizozemský šat a zvyky (1,8n) prozrazují pohrdání původní náboženskou a národní kulturou, vycházející z víry v Hospodina. Bezpráví a sobectví zničily solidární vztahy. Mocní se obohacují na úkor bezmocných. V této situaci vidí Sofonjáš přicházet Boží soud. Ví však, že i z nejtemnějšího soudu je možná záchrana pro všechny, kteří se obrátí k Bohu. Ve zlé době rozvíjí spiritualitu naděje, která začíná úctou k chudým a pokorným. Budoucnost patří právě chudým, kteří byli v době královské obětmi vykořisťování ze strany vládnoucích. Jejich zaslíbeným dědictvím je bohatá země a mír s Bohem i lidmi. V této zemi mohou přebývat ti, kdo se zříkají sebe v upřímné pokoře.
Tyto myšlenky rozvíjí Ježíš ve svém poselství o Božím království.