Kalendář akcí

<< Březen 2024 >>
PÚSČPSN
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Ž 119

Petr Chalupa

 

O 6. neděli v liturgickém mezidobí budeme zpívat po prvním čtení některé verše 119. žalmu. Tento žalm je v žaltáři nejdelší skladbou. Zároveň je v rámci celého Starého zákona mimořádný svou stavbou. Jde takzvaný abecední žalm. Každá sloka začíná vždy na osmi řádcích dalším písmenem hebrejské abecedy. Takovým způsobem se vystřídá všech 22 písmen – od prvního do posledního. Po stránce obsahové se v každé sloce obměňuje základní téma, jímž je tajemství zjevení Hospodinovy vůle v Zákoně. Jde o složitou sbírku zvláštního druhu. Vyskytují se v ní blahoslavenství, nářek jednotlivce, důvěryplná píseň, děkovná píseň jednotlivce, hymnus a mudroslovný výrok. Pochází pravděpodobně z prostředí učitelů moudrosti. Myšlenkově i dobou vzniku se blíží knize Sirachovec.
Pro responzoriální zpěv po prvním čtení jsou vybrány jen některé verše žalmu. První úryvek pochází ze sloky začínající hebrejským písmenem „chet.“ Poslechněme si v českém překladu celou tuto sloku:

Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine,
že budu střežit tvá slova.
Hledám tvou přízeň celým srdcem,
smiluj se nade mnou podle svého slibu.
Uvažoval jsem o tvých cestách
a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním.
Spěchal jsem a neprodléval
střežit tvé předpisy.
Ovinuly mě provazy bezbožníků,
ale nezapomněl jsem na tvůj zákon.
Uprostřed noci vstávám, abych tě chválil
pro tvá spravedlivá rozhodnutí.
Můj přítel je každý, kdo se tě bojí,
kdo střeží tvá nařízení.
Země je plná tvé milosti, Hospodine,
nauč mě svým příkazům.

Tato sloka je vyznáním, snad vyznáním levitů. Ti byli z vlastnění země vyloučeni. Vzhledem k ostatním kmenům však měli výsadu, podle které byl jejich dědičným podílem sám Hospodin. V pozdější době si zřejmě přisvojili levitské vyznání zbožní lidé. Jedině Hospodin je základem jejich života. Cítí se vázáni pouze jeho slovem a touží setkat se v něm s jeho přízní. Pro zbožnost vycházející ze Zákona je charakteristické sebepozorování. Je nezbytné tváří v tvář léčkám „bezbožníků.“ Celý život – ve dne, v noci – je prostoupen poslušností a chválou.
Další verše responzoriální zpěvu pocházejí ze sloky začínající hebrejským písmenem „tet.“ Opět si poslechneme celou sloku:

Dobro jsi prokázal svému služebníku,
Hospodine, podle svého slova.
Nauč mě moudrosti a vědění,
neboť důvěřuji tvým předpisům.
Bloudil jsem před svým pokořením,
nyní však dbám na tvůj výrok.
Jsi dobrotivý a prokazuješ dobrodiní,
nauč mě svým příkazům.
Pyšní mě lživě očerňují,
já však celým srdcem zachovávám tvá nařízení.
Necitelností ztučnělo jejich srdce,
já se však z tvého zákona těším.
Dobře mi, že jsem byl pokořen,
abych se naučil tvým příkazům.
Lepší je pro mě zákon tvých úst
než tisíce ve zlatě a stříbře.

Tato sloka začíná děkovnou písní Hospodinova služebníka. Vzápětí však přechází v prosebnou modlitbu. Žalmistův vztah k Hospodinovým předpisům je vyjádřen slovesem důvěřovat. Zdá se, že žalmista nejprve bloudil, pak zakotvil svůj život na Božích výrocích. Jeho trápení je bráno jako součást určité výchovy. Očerňování a lži pyšných lidí způsobily žalmistovi velké obtíže. Sloka končí mudroslovným výrokem. Hospodinův zákon je nejvyšší hodnotou člověka, který se jím řídí.
Žalm pokračuje slokou začínající hebrejským písmenem  „jod.“

Tvé ruce mě učinily a utvořily,
pouč mě, abych se naučil tvým předpisům.
Kdo se tě bojí, uzří mě a zaradují se,
že jsem spoléhal na tvé slovo.
Vím, Hospodine, že spravedlivá jsou tvá rozhodnutí,
že jsi mě pokořil podle práva.
Ať je mi útěchou tvé milosrdenství,
jak jsi slíbil svému služebníku.
Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ,
neboť tvůj zákon je mé potěšení.
Ať jsou zahanbeni pyšní, že mě bez důvodu trýzní,
já však budu rozjímat o tvých nařízeních.
Ať se obrátí ke mně ti, kdo se tě bojí,
kdo zachovávají tvá přikázání!
Nechť je mé srdce dokonalé v tvých příkazech,
abych se nemusil hanbit.

Tato sloka začíná vyznáním o Bohu Stvořiteli a jeho slově, jež ukazuje cestu životem. Hospodinova rozhodnutí jsou spravedlivá, lze ho tedy oslavovat také jako soudce zamýšlejícího spásu. V druhé části sloky zaznívají prosby. Utlačovaný člověk prosí nejprve o Hospodinův zásah. Pak žádá odsouzení pro své nepřátele.
Následující část responzoriálního zpěvu patří ke sloce začínající hebrejským písmenem „ajin.“

Jednal jsem podle práva a spravedlnosti,
nevydávej mě mým trýznitelům!
Zaruč se ve prospěch svého služebníka,
ať mě neutlačují pyšní!
Mé oči umdlévají touhou po tvé pomoci,
po tvém spravedlivém slibu.
Jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství
a svým příkazům mě nauč!
Jsem tvůj služebník, pouč mě,
abych poznal tvá přikázání.
Je čas, aby Hospodin jednal:
zrušili tvůj zákon!
Proto miluji tvé předpisy
více než zlato, než ryzí zlato.
Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení,
nenávidím každou falešnou cestu.

Spravedlivý člověk ujišťuje o svém vztahu k Bohu. Hned však přechází k prosbě. Utlačovaný člověk prosí Hospodina o jeho spásonosný zásah. Dává najevo svou důvěru. Vyjadřuje se prorockým způsobem.
Poslední věty responzoriálního zpěvu jsou vybrány ze sloky začínající hebrejským písmenem „pé.“

Podivuhodná jsou tvá přikázání,
proto je zachovává má duše.
Výklad tvých slov osvěcuje,
poučuje prosté lidi.
Otvírám ústa a nabírám dech,
neboť toužím po tvých předpisech.
Obrať se ke mně a smiluje se nade mnou,
jak činíváš těm, kdo milují tvé jméno.
Veď mé kroky podle svého výroku,
ať mi nevládne žádná nepravost!
Vysvoboď mě z útisku lidí,
chci dbát na tvá nařízení.
Jasnou tvář ukaž svému služebníku
a nauč mě svým příkazům!
Proudy slz mé oči prolévají
pro ty, kteří nedbají na tvůj zákon.

Hospodinova přikázání jsou podivuhodná. Mocná touha po Hospodinově slově je popsána způsobem, jakým se vyjadřují proroci. Po prosbách následuje slib poslušnosti. Závěr sloky naříká nad lidmi, kteří nejednají podle Božího zákona.

119. žalm není projevem přeceňování Mojžíšova Zákona. Pojednává o Hospodinově slově, a to v nejširším významu, který zahrnuje také Boží jednání. Žalmistova vyznání krouží kolem podivuhodné moci Božího slova. Zbožný člověk prožívá v každé době radost z Hospodinových příkazů. Neodchyluje se od nich. Ví, že by zbloudil, kdyby Hospodinovo slovo nebylo svítilnou jeho krokům. V hloubi srdce uchovává Hospodinova přikázání, nejsou pro něho něčím cizorodým a nesplnitelným. Podle určitého řádu se zabývá Božím slovem ve dne v noci. Modlitba a rozjímání jsou prostředky, s jejichž pomocí dochází k nejhlubšímu přivlastnění. Necítí se přitom zajištěn vlastněním Zákona. Jeho existence se neustále vzpíná k Bohu nářkem a prosbou. Poslušný člověk je obklopen nepřátelstvím. Je trpícím Božím služebníkem, který se musí osvědčit výsměchem bezbožníků. Spoléhá na moc Hospodinova slova.
Základním tématem 119. žalmu je putování životem. Boží Zákon je chápán jako ukazatel správné cesty. Takto se může žalm stát modlitbou věřících v každé době. Snad lze říci, že žalm vytváří ovzduší, v jakém žil a učil Ježíš. List Židům (10,7) o něm říká slovy 40. žalmu: „Hle, přicházím, abych splnil tvou vůli.“ Pokušiteli odpovídá Ježíš citacemi z Páté knihy Mojžíšovy. Blahoslavení nejsou jeho pokrevní příbuzní, ale ti, „kdo Boží slovo slyší a zachovávají“ (L 11,28). Závěr Ježíšova pozemského života určují slova: „Ne má, nýbrž tvá vůle se staň“ (Mk 14,36). Až na několik výjimek by mohla být slova 119. žalmu Ježíšovou rozmluvou s Bohem Otcem. Snad právě proto by se mohl tento žalm stát naší oblíbenou modlitbou.