Marie Klašková
Ve mši svaté, ve svátostech a v Denní modlitbě církve se setkáváme s žalmy. Již téměř po tři tisíciletí oslavuje Boží lid svého Boha a připomíná si jeho spasitelné skutky písněmi a modlitbami, které se dochovaly až do současnosti v jedné z biblických knih, v žaltáři. Zjednodušeně řečeno jsou žalmy zpěvníkem Starého zákona. Jsou plné poznatků o Bohu. Je v nich vyjádřena hloubka zkušeností člověka s Bohem. Každé hnutí a pocit, kterého je schopno lidské srdce, je vyjádřen – od jásavé radosti až po nejhlubší zoufalství.
České označení žalmy vychází z latinského slova psalmi a z řeckéhopsalmoi. Tímto řeckým výrazem je překládáno hebrejské slovo tehilím, což znamená chvalozpěvy. Žaltář je nejčastěji citovanou knihou v Novém zákoně. Svědčí to o jeho oblibě už v prvotní církvi. Proto také časem získávaly žalmy pevné místo v bohoslužbě. Žalmy byly už složkou veřejné izraelské bohoslužby, pak byly přejaty do obřadů novozákonních a do modliteb breviáře. Z toho důvodu byl žaltář přeložen z hebrejštiny i do jiných jazyků, jako byla latina nebo řečtina, ve kterých se dříve konala bohoslužba. Až později se žalmy začínají překládat i do národních jazyků. První překlady žalmů do češtiny jsou z 11. až 13. století.
Při mši svaté se s žalmy setkáváme několikrát. Hned na začátku mše svaté může být přečtena nebo zazpívána úvodní antifona, což obvykle bývá jeden verš žalmu. Tato antifona se vynechává, zpívá-li se na úvod píseň. Po prvním čtení následuje responzoriální žalm, který se má zpívat, ale může být i předčítán. Tento žalm je rozdělen na určité krátké úseky, které jeden člověk předzpívává nebo předříkává, a všichni ostatní opakují jeden verš nebo krátkou myšlenku, která vystihuje daný žalm. Nedělní žalmy jsou stejně jako čtení rozděleny do tří ročních cyklů, které se označují velkými písmeny A, B, C. Některé žalmy se během roku několikrát opakují, jiné jsou rozděleny na několik úseků a čtou se tedy po částech; některé jsou z bohoslužeb úplně vynechány. S částí žalmů se můžeme také setkat při podávání svatého přijímání. Krátká antifona může být vybrána z Nového zákona nebo je citací žalmu.
Také ke svátostem a k žehnání jsou vybrány speciální antifony a starozákonní i novozákonní texty, které svým významem upřesňují a podtrhují vnitřní význam úkonu. Při zařazení mezi čekatele křtu je v úvodní antifoně použit 105. žalm: „Zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech. Honoste se jeho svatým jménem“ (Ž 105,2-3). Při udělování svátosti křtu a biřmování jsou použity novozákonní antifony. Při slavení svátosti manželství se jako úvodní antifona může přečíst verš z 90. žalmu:„Nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny své dny se budeme radovat a plesat. Vlídnost Panovníka, Boha našeho, buď s námi. Upevni nám dílo našich rukou, dílo našich rukou učiň pevným“ (Ž 90,14.17). Také při skládání doživotních neboli věčných slibů se na úvod používá jako antifona 122. žalm: „Zaradoval jsem se když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu! A naše nohy již stojí ve tvých vranách, Jeruzaléme“ (Ž 122,1-2). Verš ze 34. žalmu – „Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý“ (Ž 34,9) – se čte jako antifona před přijímáním.
S žalmy se v liturgii setkáváme také v Denní modlitbě církve, tedy v breviáři. Ten, kdo se modlí žalmy v denní modlitbě církve, se nemodlí pouze za sebe, ale i jménem celé církve, celého Kristova mystického těla. Mnohé žalmy mají mesiánský smysl. Sám Ježíš říkal apoštolům, „že se musí splnit všechno, co je o něm napsáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích i v Žalmech“ (Lk 24,44). Ježíš také v rozhovoru s farizeji o mesiáši jako Synu Davidovu cituje 110. žalm: „Hospodin řekl mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.“ Tímto Pánem, Synem Davidovým může být myšlen mesiáš, Ježíš. Proto také církev přijala celý žaltář a vykládala ho také jako proroctví o Kristu a církvi. Žalmy s kristologickým významem jsou vybírány pro svátky. Verš, který poukazuje na Krista jako mesiáše je často vybírán jako antifona.
K lepšímu porozumění jednotlivým žalmům v breviáři je ke každému připojena antifona a nadpis. Nadpis v několika slovech poukazuje na hlavní myšlenku žalmu a usnadňuje tak jeho pochopení. Aby se lépe přiblížilo propojení žalmů s Novým zákonem a církevními Otci, je pod nadpisem uveden ještě text, který ozřejmuje a objasňuje význam této modlitby v Kristově církvi. Za každým žalmem připojujeme křesťanské vyznání Nejsvětější Trojice: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Žalmy jsou rozvrženy do čtyř týdnů. Některé žalmy jsou vynechány a jiné s význačnou tradicí se opakují. Pro ranní a večerní chvály jsou vybrány žalmy, které jsou vhodné ke společné modlitbě více lidí. Pro neděli byly k modlitbě se čtením a k modlitbě uprostřed dne vybrány ty žalmy, které podle tradice významně vystihují velikonoční tajemství. Pro pátky jsou vybrány kající žalmy a nebo ty, které se týkají umučení. Tři žalmy, a to žalm 78, 105 a 106, jsou vyhrazeny pro dobu adventní, vánoční a velikonoční, neboť přibližují dějiny spásy Starého zákona, které se naplňují v Novém zákoně. Žalmy 58, 83 a 109 jsou z breviáře úplně vynechány, protože v nich převažují pomstychtivé myšlenky. Tyto texty jsou vypuštěny z jistého psychologického hlediska. Člověk by se neměl modlit žalmy, ve kterých by proklínal. V žalmu 58 čteme například:
„Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine.
Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy.
Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce…
Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka…“ (Ž 58,7-11)
Pro slavnosti, svátky, velikonoční třídenní a ve dnech velikonočního a vánočního oktávu jsou pro modlitbu se čtením určeny vlastní žalmy, které jsou vybrány v souladu s tradicí – jejich spojitost s příslušnou slavností či svátkem osvětluje antifona.
Denní modlitba církve začíná uvedením do první modlitby dne. Hned první slova, která člověk po probuzení říká a při kterých dělá kříž, jsou slova žalmu: „Pane, otevři mé rty a má ústa tě budou chválit.“ Pak jsou vybrány 4 různé žalmy. Žalm 24, 67, 95, 100. Jsou to žalmy plné radosti, žalmy, které vybízejí ke chvále Hospodina. V 95. žalmu nás žalmista vybízí: „Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme. Neboť veliký Bůh je Hospodin…“ (Ž 95,1-3). V ranních chválách jsou většinou zařazeny žalmy, které chválí Boha za jeho velikost a dobrotu, například 92. žalm: „Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost…“ (Ž 92,1-2). V modlitbě uprostřed dne je na pokračování zařazen 119. žalm, který má celkem 176 veršů. Pro večerní chvály jsou vybrány žalmy, které děkují a chválí Boha, žalmy, ve kterých žalmista skládá svou důvěru v Hospodina. Ve večerních chválách se modlíme například 62. žalm: „Jen v Bohu odpočívá má duše, od něho je má spása. Jen on je má skála a spása, má tvrz, nic mnou nepohne…“ (Ž 62,1-2).V modlitbě před spaním jsou vybrány žalmy, které volají po pomoci a útěše. Jsou tu také žalmy, které vyjadřují důvěru v Boha a děkují mu za celý svět, který moudře řídí. Jako ukázku si přečtěme žalm, který se používal při večerní modlitbě v židovské svatyni: „Nuže velebte Hospodina, všichni Hospodinovi služebníci, kteří sloužíte v Hospodinově domě v nočních hodinách. Zvedněte ruce ke svatyni a velebte Hospodina. Požehnej ti Hospodin ze Siónu, neboť on učinil nebe i zemi“ (Ž 134).
Ve Starém i Novém zákoně najdeme texty, které jsou stylem i stavbou podobné žalmům. Do Denní modlitby církve se tyto texty přidávají jakokantika neboli písně. V ranních chválách to bývají starozákonní kantika – jedním z nejznámějších je zpěv tří mládenců v ohnivé peci z knihy Daniel:„Všechna díla Páně, velebte Pána, chvalte a oslavuje ho navěky. Nebesa, velebte Pána, andělé Páně, velebte Pána…“ (Dan 3,57-58). Své místo zde má i novozákonní Zachariášovo kantikum. Zachariáš chválí Boha za jeho velikost, za to, že posílá člověku spasitele. Zachariášovo dítě – Jan Křtitel – má být tím, které Spasiteli připraví cestu. Večerní chvály mají nepatrně odlišnou strukturu od ranních chval. Člověk se modlí nejdříve dva žalmy a pak novozákonní kantikum, které je přejato z listů a nebo z knihy Zjevení. Pro jednotlivé dny každého týdne je určeno sedm kantik. Po čtení pak následuje Magnifikat, chvalozpěv Panny Marie při setkání s Alžbětou. V modlitbě před spaním najdeme kromě žalmu také Simeonovo kantikum:„Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy. Světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu“ (Lk 2,29-32) Tato slova vyřkl Simeon, když se setkal s nově narozeným Ježíšem při jeho obětování v chrámě.
