Věra Doubková

Společně se šestou nedělí v mezidobí otevíráme Třetí knihu Mojžíšovu jinak též zvanou Levitikus. Obsahem knihy jsou především zákony, které byly vydány při pobytu Izraele na Sinaji. U této hory Hospodin vybavuje izraelský národ pro úkol, který lze vyjádřit slovy „budete mi královstvím kněží, národem svatým“. Kněžství a svatost souvisí s kultickou čistotou. Právě předpisy o čistotě jsou ve Třetí knize Mojžíšově dopodrobna popsány.

Jak vypadala nečistota způsobená malomocenstvím, tak o tom nám bude vyprávět první čtení. Budeme se zabývat příznaky podle nichž kněz prohlašuje člověka za čistého nebo nečistého. O lidech postižených nějakou kožní nemocí hovoří 13. kapitola Třetí knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna – což bývají příznaky zhoubného malomocenství – ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží (v. 1-2).

Jako malomocenství se ve Starém zákoně označuje více různých kožních onemocněních, které se v Orientě vyskytovaly vždy ve značném množství. Výrazem malomocenství tedy není míněna lepra v současném chápání. Z biblického textu nelze vždy s určitostí zjistit, o jakou nemoc šlo.

Postižený člověk je předveden před některého z kněží. Kněz měl za úkol postiženému člověku buď zakázat nebo povolit vstup do svatyně. Proto musel zkoumat, kdo bude vyloučený a kdo ne.

Další verše nedělní čtení vynechává. My si ale některé z nich poslechněme:Kněz mu prohlédne postižené místo na kůži. Když chloupky na postiženém místě zbělely a ono je napohled hlubší než okolní kůže, je postižen malomocenstvím. Kněz ho prohlédne a prohlásí jej za nečistého (v. 3).

S titulem lékař se v Písmu setkáváme velmi zřídka. V převážné většině mohlo jít o pohanské léčitele, užívající magii. Lékaře zastupuje kněz, ten rozhoduje o tom, o jakou nemoc jde. Aby služebník svatyně nerozhodoval libovolně, podle svého zdání, jsou uváděny příznaky choroby.

Nemocného místa se kněz ani nedotýká. Onemocnění posuzuje pouze zrakem. Podle viditelných znaků na kůži určí druh choroby. Jako zástupce Boží vyslovuje konečné rozhodnutí slovy: je čistý, není čistý.

Čistota a nečistota není měřítkem osobní hygieny člověka, ale především jde o čistotu náboženskou a kultickou. Pro vyvolený národ byla nemoc důsledkem působení nečistých mocností nebo trestem za porušení Božího řádu. Kněží proto dbali na bohoslužebné řády a byli odpovědní za jejich dodržování. Jejich porušení by uvalilo trest a záhubu na celé společenství.

Jestliže je to jen bílá skvrnka na kůži a napohled není hlubší než okolní kůže a chloupky na ní nezbělely, přikáže kněz postiženého na sedm dní uzavřít (v. 4).

Sedmidenní lhůta sloužila k tomu, aby se kněz mohl lépe ujistit a nebyl ukvapený ve svém rozhodnutí. Musel nejdříve důkladně prohlížet a zkoumat postiženého.

Sedmého dne ho kněz opět prohlédne. Je-li postižené místo nevýrazné a nerozšířilo se po kůži, prohlásí jej kněz za čistého. Je to jen vyrážka. Vypere své šaty a bude čistý (v. 6).

Kdyby šlo o onemocnění leprou, tak by sedmidenní lhůta na propuknutí nemocni nestačila. Má totiž velmi pomalé, až několikaleté, inkubační období. Leprou postiženému člověku kůže sice zbělá, ale jistě se během sedmi dnů neuzdraví. Ve starověku to byla nevyléčitelná choroba. V tomto případě mohlo jít podle biblického textu opravdu o nějakou vyrážku, která se po těle roznášela sama a sama se také zahojila.

Je-li na kůži bílý otok a chloupky na něm zbělely a v otoku se objevilo živé maso, je to pokročilé malomocenství na kůži. Kněz jej prohlásí za nečistého. Nedá ho uzavřít, protože je nečistý (v. 10-11).

Zde nejde o povrchové rány, ale o hluboké a zhoubné vředy, které Písmo nazývá pokročilým malomocenstvím. Malomocný byl pokládán za mrtvého zaživa. V biblických dobách se malomocenství nedalo vyléčit. Nemocný jen pomalu čekal ve velkých bolestech a opuštěnosti na svou smrt.

Jestliže se malomocenství na kůži rozmohlo tak silně, že pokrylo celou kůži a je postižen všude, kam se kněz podívá, od hlavy až k patě, kněz ho prohlédne a jestliže malomocenství už pokrylo celé tělo, prohlásí postiženého za čistého. Zbělel celý, je čistý (v. 12-13).

Dnes již nedovedeme vysvětlit, proč je prohlášen za čistého člověk, který je už postižen malomocenstvím celý, od hlavy až k patě. Je jen otázka času, kdy se na kůži objeví vředy a následně i živé maso. A o pár veršů výše jsou už jen první příznaky kožní choroby, kdy se objeví bělavé skvrny, důvodem k prohlášení za nečistého.

Když kněz uvidí živé maso, prohlásí jej za nečistého; živé maso je nečisté, je to malomocenství (v. 15).

Text stále a stále opakuje spojení „živé maso“.

Když se živé maso ztratí a místo zbělí, přijde ke knězi (v. 16).

Postižené místo zbělelo, asi šlo o obyčejnou otlačeninu, která se začala hojit a zůstala po ní světlá jizva.

Kdo měl na kůži vřed, který se zhojil, a na místě vředu se objeví bělavý otok nebo bělavě načervenalá skvrna, musí se ukázat knězi (v. 18).

Další kožní chorobou nebude malomocenství v našem slova smyslu. Můžeme se domnívat, že šlo o růži sousedící s vředem, nebo o bércový vřed. Takový člověk je nečistý.

Když má někdo na kůži spáleninu a na spálenině se objeví bělavě načervenalá či bílá skvrna, kněz jej prohlédne (v. 24-25).

Popsané příznaky poukazují na infekci, která pochází ze spálené kůže. I takto postižený člověk je kulticky nečistý. Spálit se člověk mohl od horkého železa nebo od rozžhavených uhlíků. Na postiženém místě se přirozeně vytvořil vřed nebo bolák a následně načervenalá skvrna.

Zde je krásně vidět, co znamenal pojem malomocenství ve starověku. Malomocenství zahrnovalo mnoho kožních chorob. Uvádí se až 72 druhů onemocnění kůže.

Když se objeví ať muži či ženě nějaké postižené místo na hlavě nebo na bradě, kněz je prohlédne. Bude-li napohled hlubší než okolní kůže a budou-li na něm jemné nažloutlé chloupky, prohlásí jej kněz za nečistého. Je to prašivina, druh malomocenství na hlavě nebo na bradě. Když kněz prohlédne místo postižen prašivinou a ono není napohled hlubší než okolní kůže a nejsou na něm černé chloupky, přikáže uzavřít postiženého prašivinou na sedm dní (v. 29-31).

Ekumenický překlad již nabízí druh onemocnění. Je to prašivina. Možná také mohlo jít o nějaký druh akné. Když se na pokožce objeví nažloutlé chloupky, je nemocný prohlášen za nečistého. Žluté chloupky jsou známkou nemoci a postižení pokožky. Naopak vyrostly-li na pokožce chloupky černé, je to příznak uzdravování se.

Sedmého dne kněz prohlédne postižené místo. Jestliže se prašivina nerozšířila a nejsou na ní nažloutlé chloupky a napohled není hlubší než okolní kůže, postižený se oholí, avšak místo zasažené prašivinou neoholí (v. 33).

Oholení hlavy nebo brady mělo kněze ujistit, že se nákaza nerozšířila a postižený je čistý.

Když se objeví ať muži či ženě na kůži skvrny, bělavé skvrny, kněz jej prohlédne. Jsou-li skvrny na kůži nevýrazně bělavé, je to lišej, který na kůži vyrazil. Je čistý (v. 38-39).

Popsané příznaky by mohly naznačovat, že jde o jakýsi druh pásového oparu. Postihne-li opar hlavu nebo bradu, místo zrudne, mokvá a svědí.

Když někomu olysá hlava a má pleš, je čistý. Jestliže mu hlava olysá na spáncích a má lysinu, je čistý. Kdyby se však na pleši či na lysině objevila bíločervená rána, je to malomocenství vyrážející na pleši nebo na lysině (v. 40-42).

Také v tomto případě, může být více příčin vzniku pleše nebo lysin. Pleš by mohla způsobit již zmíněná prašivina nebo nějaký druh oparu.

Následující text v neděli opět uslyšíme: Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! (v. 45).

Roztržené šaty byly znakem trápen a smutku. Sice nemoc není hřích, ale je to důsledek hříchu spojený s bolestivým trestem. Nečistý člověk byl doslova odříznut od styku s ostatními lidmi a nesměl se účastnit oslav Boha ve svatyni. Roztržený oděv představoval také jakési varování ostatním, aby od něho udržovali dostatečný odstup, kamkoli přijde. Neupravené vlas symbolizovaly smutek.

Zahalené vousy znamenaly smutek a hanbu a částečně také ochranu před jeho dechem a dotykem.

Volání „nečistý, nečistý“ je počátkem lítosti a prosbou o modlitby. Nečistý se veřejně přiznal ke své chorobě a byl výstrahou pro každého, kdo se k němu přiblížil, aby od něho udržoval odstup.

Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor (v. 46).

Postižený člověk bude bydlet sám už proto, že je to velké ponížení, ale také prevence před možnou infekcí ostatních. Malomocný byl také varováním pro ostatní Izraelity.

Důvod proč Třetí kniha Mojžíšova popisuje malomocenství zahrnující různé druhy kožních chorob je, že vyvolený národ je společenstvím Božího lidu. Do tohoto společenství nesmí vstoupit nic nečistého. Vnější stránka člověka hrála proto důležitou roli. I malý opar nebo popálenina mohla způsobit zákaz účasti na bohoslužbách. Účast na kultu je pokládána za dar a výsadu.

V křesťanství by vnější stránka člověka neměla být tím nejdůležitějším a jistě jakýkoli tělesný handicap nebrání v účasti při bohoslužbě. Hlavní důraz je kladen právě na vnitřní čistotu věřícího. A o to se snažme, být vnitřně čistí. Jen tak se můžeme plně účastnit na Kristově oběti.