Kalendář akcí

<< Prosinec 2024 >>
PÚSČPSN
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous slide
Next slide

Ž 33

Marie Zouharová

 

O 3. nedělí postní budeme zpívat po prvním čtení některé verše 19. žalmu. Tento žalm jsme však již probírali, proto si dnes přiblížíme 33. žalm .

U tohoto žalmu je zajímavé, že má celkem 22 veršů, tedy přesně tolik, kolik má hebrejská abeceda písmen. Není to však abecední žalm, tedy píseň, ve které každý další verš začíná dalším písmenem hebrejské abecedy (např. Ž 9).

33. žalm nemá nadpis, jeho autor zůstává neznámý. Jazykové jevy poukazují na vznik v době po babylonském vyhnanství. Pravděpodobně se zpíval při bohoslužbě v chrámě, modlící se lidé jej zároveň hluboce prožívali.

Na začátku vyzývá žalmista k oslavě Hospodina jako Stvořitele a Pána nad světem.

Radujete se, spravedliví, z Hospodina,
sluší se, aby ho dobří chválili.
Citerou oslavujte Hospodina,
hrejte mu na desetistrunné harfě.
Zpívejte mu píseň novou,
dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte!

Úvod žalmu je mohutnou výzvou spravedlivým a dobrým lidem k chvále Hospodina. V 15. a 24. žalmu se dozvídáme, že “na Hospodinovu může vystoupit horu ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce.” Takový člověk může “stát na Hospodinově svatém místě.” I zde se smí zúčastnit slavnosti jen spravedliví a dobří lidé. Chvalozpěv je doprovázen hudebními nástroji, citerou a harfou. Výzva “zpívejte mu píseň novou” ukazuje jak živé bylo spojení Izraelitů s jejich Bohem. Oslavováním Hospodina udržují toto spojení a stále je obnovují. Slavnostní, hlasitý jásot je charakteristickou vlastností nejen Izraele, ale celého starověkého Orientu.

Zvučným hlaholem se také zahajovala bitva. Izraelité si připadali, že jdou do boje po boku Hospodinově proti odvěkým nepřátelským mocnostem. Dočteme se o tom číst např. v knize Jozue: “Až zazní táhlý tón beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města, každý tam, kde právě bude” (Joz 6,5).

Další verše tvoří hlavní část žalmu. Odůvodňují, proč mají spravedliví chválit Hospodina.

Neboť Hospodinovo slovo je správné,
spolehlivé je celé jeho dílo.
Miluje spravedlnost a právo,
země je plná Hospodinovy milosti.

V centru pozornosti je moc a síla Hospodinova slova. Současně se připomíná, že Hospodin miluje spravedlnost a právo. Izrael je vyznamenán, že může ve svých dějinách zakoušet moc Hospodinova slova. Vnímá rovněž Boha jako Stvořitele. Boží projevy svědčí o jeho zachraňující moci a absolutně věrném dodržování smlouvy s lidem. Boží slovo je na rozdíl od lidských slov spolehlivé a věrné. Řídí se etickým měřítkem spravedlnosti a řádu, které Bůh zjevil svým slovem Izraeli. Bůh dodržuje svou smlouvu s Izraelem, vždyť “země je plná Hospodinovy milosti.” Když u proroka Izaiáše zpívají serafové – “Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy” (Iz 6,3) -, zároveň takto odhalují, že pro všechny je celá země naplněna Božím milosrdenstvím, slávou a svatostí.

Jeho slovem vznikla nebesa,
dechem jeho úst všechen jejich zástup.
Vodstva moří shrnuje jako do měchu,
do nádrží slévá oceány.
Nechť se bojí Hospodina celá země,
všichni obyvatelé světa ať se před ním děsí.
On totiž řekl – a stalo se,
on poručil – a vše povstalo.

Představou stvoření světa slovem překonává Bible mnoho bájí o stvoření, které se vyprávěly v okolí Izraele. Tam mělo slovo magickou moc. Vznik světa byl odůvodňován různými faktory; často byl vysvětlován jako projev božstva. Naproti tomu v Bibli zůstává tvorstvo ve vztahu k Bohu. Vše je mocným Božím slovem povoláno k bytí a zároveň v bytí udržováno. Z celého stvořitelského díla zdůrazňuje autor stvoření nebes. Snad znal text z První knihdy Mojžíšovy: “Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy” (Gn 1,16). Souběžně s jeho slovem působil “dech jeho úst”, kterým vznikly nebeské zástupy: “Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy” (Gn 2,1). Podobně čteme u Izaiáše: “K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna” (Iz 40,26). Za hvězdami viděl Izrael duchovní svět obklopující Hospodina. V První knize Královské se dozvídáme: “Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva” (1 Kr 22, 19). Tento zástup je připraven plnit Hospodinovy příkazy: “Z nebes bojovaly hvězdy, bojovaly ze svých drah se Siserou” (Sd 5,20).

Stvoření však není jen minulou záležitostí, trvá do současnosti a samo je výzvou k úctě vůči Hospodinu, který je Stvořitelem a Pánem světa. Člověk si před ním uvědomí svou bezmocnost.

Dalším Hospodinovým činem je shrnutí vod v mořích jakoby do měchu. Četli jsme, že Hospodin doslova „do nádrží slévá oceány.“ Obraz vychází z představy, že Hospodin nahromadil svrchní vody jakoby do měchu, aby je podle potřeby posílal na zemi v podobě deště nebo sněhu. Zmínka o “nádržích, do kterých slévá oceány”, se vztahuje na vody, které jsou pod zemí. Protože jsou vody zbaveny chaotické moci, slouží člověku v podobě pramenů, potoků a řek.

V další části přechází žalmista od Hospodinovy stvořitelské činnosti k jeho zachraňujícím skutkům v průběhu dějin.

Plány pohanů Hospodin maří,
v nic uvádí myšlení národů.
Hospodinův úmysl trvá na věky,
myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetekLidé Starého zákona si uvědomují, že celé stvoření směřuje k člověku, vede ho a provází. Stvořitel světa je Pánem dějin. Proto je pochopitelné, že je nebezpečná každá svévolnost národů, které se nechtějí podřídit jeho rozhodnutím. Stvořitelská Boží moc i jeho dějinné působení trvají neustále, protože obojí pochází z jeho srdce. Tak působí Boží skutky ve stvoření a zaujímají své místo ve stvoření i dějinách. Proto je šťastný národ, kterému byly svěřeny Boží plány. Má jedinečnou přednost, protože může svůj život nasměrovat k Bohu, který mu odhalil tajemství svého slova a svých rozhodnutí.

Z nebe shlíží Hospodin,
vidí všechny smrtelníky.
Z místa, kde sídlí, dívá se
na všechny smrtelníky.
Z místa, kde sídlí, dívá se
na všechny obyvatele země.
Každému z nich uhnětl srdce,
uvažuje o všech jejich skutcích.

V této části sledujeme účinek předcházejících veršů. Boží vůle se prosazuje s neomylnou jistotou, protože Bůh jako Stvořitel a Pán světa je také jeho soudcem. Protože je vševědoucí, neuniknou mu žádné lidské skutky. Protože každému člověku doslova “uhnětl srdce” a zná všechny jeho skutky, má nárok být soudcem. Chce však všechny vést svou radou. Každý člověk je sám zodpovědný za své skutky, protože Bůh mu daroval svobodnou vůli.

Nezvítězí král početným vojskem,
ani silák se nezachrání velkou udatností.
Zklame kůň, když jde o vítězství,
nezachrání svou velikou silou.
Hle, Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí,
nad těmi, kdo doufají v jeho milost,
aby jejich duše vyrval ze smrti,
aby jim život zachoval za hladu.

Autor vidí velmi zvláštní věc. Bůh, který vše stvořil, ovládá a soudí, ponechává na zemi moc, která se staví proti němu. Proti Boží moci nemůže král zvítězit “početným vojskem”, “ani silák velkou udatností.” Každá myslící pozemská moc se sklání před Boží všemohoucností. Nejen izraelští králové, ale každá pozemská moc má své hranice. “Hospodinovo oko” spočívá na těch, kdo doufají v jeho moc, která je chrání. Pak je samozřejmé, že je Hospodin zná. Neztratí z očí ty, kteří patří k jeho lidu, chrání je a vede. Může pomoci i tam, kde je každá lidská pomoc marná. Chrání před nedostatkem, hladem, zachraňuje před jistou smrtí. Svůj lid přímo zázračně vysvobodil – např. když Izrael putoval pouští: “Izraelci… vyčítali: Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem…Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Slyšel jsem reptání Izraelitů. Vyhlas jim: Navečer se najíte masa a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh” (Ex 16,3.12n). Stejně pečoval o své proroky: “Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou…Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidonu, a usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou” (1 Kr 17,4.8). Hospodinova spásonosná moc se velmi zřetelně projevuje právě tehdy, když všechny lidské prostředky a naděje selhávají.

Naše duše vyhlíží Hospodina,hlíží Hospodina,
on sám je naše pomoc a štít.
V něm se raduje naše srdce,
důvěřujeme v jeho svaté jméno.
Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství –
vždyť doufáme v tebe.

Závěrem žalmista potvrzuje obnovu spojení spravedlivých s Hospodinem. Uchylují se zcela pod jeho ochranu a od něho očekávají pomoc.

33. žalm zaujímá významné místo ve starozákonní teologii Božího slova. Ta dosahuje svého vrcholu ve 119. žalmu: “Navěky, Hospodine, trvá tvé slovo, je pevné jako nebesa” (Ž 119,89). V Novém zákoně píše evangelista Jan: “Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic z toho, co povstalo” (J 1,3). Z tohoto pohledu je 33. žalm vhodnou modlitbou a “písní o Ježíši Krista”, který je věčným Slovem Boha Otce.