Kalendář akcí

<< Prosinec 2024 >>
PÚSČPSN
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous slide
Next slide

Ex 32,7-14

Věra Doubková

 

O 24. neděli v liturgickém mezidobí uslyšíme jako první čtení úryvek z Druhé knihy Mojžíšovy. Latinsky se tato kniha nazývá Exodus, což znamená vyjití. Název naznačuje hlavní téma celé knihy: vypráví se v ní především o vyjití z Egypta, tedy o vysvobození z egyptského otroctví.

Izraelský lid, vedený Hospodinovým prostředníkem Mojžíšem, vychází ze zotročení a prochází sinajskou pouští. Na poušti vyvedený zapomíná lid na Hospodinovo milosrdenství a vzpomíná na hmotné zajištění v Egyptě. Tam se nemuseli obávat, že nebude co jíst a kde spát. Ve vyprahlé poušti není ani potrava ani přístřešek, ve kterém se lze ukrýt před horkým sluncem. Ale Hospodin jde stále se svým vyvoleným lidem. Na Mojžíšovu prosbu dává lidu jídlo – manu. Ze skály nechává vytrysknout vodu.

Po dlouhém a únavném putování pouští dovede Hospodin lid k Boží hoře Sinaji, která hraje v dějinách izraelského národa významnou úlohu. Dnes nedokážeme říci s jistotou, kde se tato hora nachází. Existují dvě místa, která by odpovídala biblickému příběhu. Obě leží na sinajském poloostrově a dosahují nadmořské výšky přes 2000 metrů. Hora Sinaj se na některých místech Starého zákona nazývá také hora Choreb.

Když Izraelité dorazili po tříměsíčním pochodu z egyptské země k hoře Sinaji, utábořili se na jejím úpatí v rovině, z níž bylo vidět na vrchol hory. Hospodin uzavřel s izraelským lidem skrze Mojžíše smlouvu. Lid se zavázal, že bude dodržovat Boží příkazy. Hospodinova přikázání a nařízení byla zaznamenána na kamenné desky. Mojžíš stál na hoře zahalen do oblačného mraku a rozmlouval s Hospodinem. Lidu čekajícímu pod horou Sinaj připadal Mojžíšův pobyt na hoře nekonečně dlouhý. Marně Mojžíše vyhlíželi. Po dlouhém vyčkávání došlo k tomu, že jejich víra ztratila hmatatelnou oporu, kterou ztělesňoval právě Mojžíš. V Mojžíšově přítomnosti se Hospodin zdál blízký, ale bez něho připadal lidem vzdálený. Nepřítomnost Boha chtěli nahradit dosažitelným a hmatatelným bůžkem.

Lid se obrátil na Mojžíšova bratra Áróna. Při přípravě vysvobození vyvoleného lidu z egyptského otroctví se Árón stal pro svou výřečnost mluvčím Izraelitů před faraónem. Avšak po celou dobu svého působení zůstal víceméně ve stínu svého významnějšího bratra Mojžíše. Vedle své role mluvčího plnil také funkci divotvůrce. Byl to právě on, kdo hodil před faraóna hůl, jež se proměnila v hada a pohltila hady, vzniklé z holí egyptských čarodějů. Kdykoli však jednal Árón nezávisle na Mojžíšových příkazech, postupoval chybně.

K chybnému a zároveň hříšnému jednání dochází i pod horou Sinaj. Lid na Áróna naléhá. Hospodinův kněz podléhá nátlaku a stává se modloslužebníkem. Na Árónův příkaz přinesli Izraelité zlaté šperky žen a dětí. Připravil formu a odlil zlatého býčka. Býček měl znázorňovat Boží sílu. Takto chtěli získat magickou záruku Boží přítomnosti, kterou dosud zaručoval Mojžíš. Ale ze symbolu Boží síly se stala uctívaná modla. Živého Boha nemohl a nemůže lid vystihnout a obsáhnout.

Pro modlu nechal Árón vybudovat oltář k zápalné oběti a vyhlásil Hospodinovu slavnost, která se nakonec zvrhla v nevázané přejídání a pití.

Na tomto místě začíná text, vybraný pro první čtení následující neděle.

I promluvil Hospodin k Mojžíšovi: Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země se vrhá do zkázy. Brzy uhnuli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili si býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.

Hospodinovo slovo přerušuje nevázanou slavnost lidu, kterou vyhlásil Árón. Dává Mojžíšovi příkaz, aby sestoupil dolů z hory Sinaj k svěřenému lidu. Sděluje mu, co se stalo s lidem po dobu jeho nepřítomnosti: vlastníma rukama si udělali býčka, obětují mu zápalné oběti a klanějí se mu. Býček měl být údajně tím, kdo vyvedl vyvolený lid z egyptské země, nikoli pravý a živý Bůh, Hospodin.

Hospodin dále Mojžíšovi řekl: Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ.

Hospodin dále promlouvá k Mojžíšovi. Ví o tvrdošíjnosti a tvrdohlavosti izraelského lidu. Za zpronevěru a urážku Boha, za přestoupení jeho přikázání a odpornou modloslužbu má Hospodin právo rozhněvat se a lid potrestat. Za nevěru by měl lid zaplatit svým životem. Trestem smrti byl stižen každý hříšník, který se těžce provinil. Obzvláště modloslužba byla velmi tvrdě trestána. V celých svých dějinách se vyvolený lid potýkal s pokušeními a svody ze strany různých projevů modloslužby ve svém okolí. Hospodin by měl podle Zákona navždy skoncovat s nevěrným lidem.

Věrnému Mojžíšovi nabízí ovšem budoucnost. Nabízí mu početné potomstvo. Podle tehdejšího pojetí bylo velké množství dětí projevem Božího požehnání. Nabízí-li Hospodin Mojžíšovi potomstvo a požehnání, dovede ho jistě až do Zaslíbené země, která bude úrodná a pokojná.

„Mojžíš však prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země. Proč mají Egypťané říkat: „Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.“

Mojžíš odmítá nabízenou budoucnost. Vzdává se zaslíbeného blahobytu a potomstva, je připraven obětovat se za svůj lid. Prosí Hospodina, svého Boha, o vlídnost a mírnost. Mojžíš bere Boží milosrdenství vážněji, než zlo lidí. Jde mu o Boží čest a Hospodinovu pověst u jiných národů.

Mojžíš připomíná Hospodinu moc a veliké činy, které doprovázely vysvobození zotročeného lidu z Egypta. Kdyby Hospodin zničil vyvedený lid, Egypťané by mohli pochopit toto usmrcení jako zlý úmysl – nejen Mojžíšův, ale hlavně Hospodinův. Hospodin má svou čest, kterou by zlým úmyslem snadno pošpinil, a v očích Egypťanů by se stal jen jedním z mnoha bezvýznamných a krutých bůžků. To je pro Mojžíše nemyslitelné. Hospodin je přece jediný a pravý Bůh, který svůj lid zachránil a vysvobodil z egyptského útlaku. Když Hospodin vynaložil tak veliké úsilí, nemohou být jeho mocné divy a činy jen tak ztraceny a zapomenuty.

„Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš. Rozpomeň si na Abrahama, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví.“

Mojžíš stále naléhá na Hospodina a prosí ho o trpělivost s lidem. Jako další argument pro odpuštění uvádí zaslíbení praotcům. Mojžíš připomíná Hospodinu praotce vyvoleného lidu a Hospodinovy přísahy vůči nim. Mojžíš nedůvěřuje svému lidu, ale věří pevnému a pravdivému slovu, které Bůh pronesl ve prospěch svého vyvoleného lidu.

Praotci Abrahámovi slíbil požehnání, potomstvo a zemi. Zaslíbení tedy znamenalo jistou a bezpečnou budoucnost pro Abrahama a pro celý izraelský lid. Hospodinovo zaslíbení Abrahámovi předcházela naprostá oddanost prvního praotce a Hospodin ji předpokládal také u jeho potomstva. Hospodinovo požehnání se naplnilo i na Izákovi, Jakubovi a na ostatních věrných služebnících Božích. Boží zaslíbení trvá stále, avšak izraelský lid nezachovává Hospodinova přikázání a nařízení. Stále se snaží jít si svou cestou bez Boha, a tím odmítá nabízenou budoucnost.

A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid.

Hospodin nechce ani ve svém hněvu zničit dílo, které již jednou započal. Bůh není mrtvým principem a tvrdým osudem, ale živým Bohem, který je schopen změnit smýšlení a slitovat se. Upouští od svého úmyslu potrestat tvrdošíjný lid trestem smrti. Trest smrti by byl vůči tomto modlářském společenství zcela oprávněný podle tehdejšího trestního práva. Nevěra v náboženské oblasti znamenala trest smrti. Ale Hospodin je jiný. Nechce smrt, ale jen upřímné a věrné srdce každého člověka. Bůh odpouští, i když má možnost i právo potrestat nevěrný lid smrtí. Nádherně je ukázána nekonečná Boží milost a láska, kterou Bůh stále nabízí.

Toto starozákonní čtení je pro nás krásným a názorným příkladem, jak odpouštět druhým. Jestliže Hospodin, nejvyšší a jediný Bůh, dokáže na přímluvu jediného člověka odpustit lidu vyvedenému z Egypta, který mu způsobil takové ponížení a dopustil se tak veliká zrady, pak zde máme názorný příklad pro nekonečné vzájemné odpouštění.

Uvědomíme-li si nekonečnou lásku, kterou nám Bůh stále prokazuje, pak ani Kristova smrt na kříži není nic jiného, než důkaz nepochopitelné, sebedarující lásky k nám.