Kalendář akcí

<< Červen 2024 >>
PÚSČPSN
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous
Next

Ko 3,1-4

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači, v dnešním pořadu Bible v liturgii se budeme věnovat druhému čtení ze slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Všechny vybrané texty jsou zaměřeny na oslavu vzkříšeného Ježíše Krista. Uslyšíme také úryvek z Janova evangelia, který vypráví o nedělním ránu, kdy došly ženy k prázdnému hrobu. Ježíš vstal z mrtvých, přemohl smrt a dal všem lidem naději na vzkříšení.

Jako druhé čtení byl vybrán krásný text z listu Kolosanům. Tento list je tradičně řazen mezi Pavlovy listy z vězení. Mnozí současní badatelé jej však vzhledem k obsahovým odlišnostem od ostatních prokazatelně Pavlových listů pokládají za dílo některého z Pavlových žáků. V našem dnešním pořadu si všimneme odlišností mezi teologií autora listu Kolosanům a teologií apoštola Pavla. Celý list byl napsán pravděpodobně v Malé Asii krátce po Pavlově smrti – kolem roku 70.

Pro lepší pochopení náročného úryvku si přiblížíme tematické a teologické souvislosti vybraného úseku s celým listem a zaměříme se také na adresáty listu Kolosanům. Kolosy byly městem v Malé Asii. Křesťanskou obec zde založil Pavlův žák Epafras. Skládala se především z bývalých pohanů. Pavel je v listě několikrát zmiňován jako vězeň, který pro obec trpí a v duchu je v ní přítomen. O koloské obci nemáme žádné další dokumenty, kromě tohoto listu. Později bylo město zničeno zemětřesením a zůstaly z něho jen trosky. Další osud koloské obce je proto nejasný.

Podíváme-li se na list Kolosanům jako celek, mohli bychom ho rozdělit na dvě hlavní části. Po úvodních pozdravech a díkůvzdání se v první části rozvíjí skutečnost Kristovy přítomnosti v našem světě. Kristus je představen jako absolutní vládce nad celým světem. V první kapitole najdeme hymnus, který byl přijat jako kantikum do Denní modlitby církve a modlíme se ho každou středu ve večerních chválách. Kristus a jeho dílo spásy, které spočívá v kříži a vzkříšení, je ústředním motivem první části listu. Druhý díl listu je nabádavý. Najdeme v něm množství rad a doporučení, která jsou psána s ohledem na bludaře, kteří se v obci vyskytli. Ti hledali únik ze světa a tak chtěli dospět ke spáse. Autor vede křesťany k tomu, aby svou existencí uskutečňovali to, čím už jsou. Mají být novým člověkem žijícím v pravdě. Podle autora listu je křesťan na základě své víry vzkříšenou bytostí, a proto může žít i v každodenních paradoxech. Závěr listu tvoří nejrůznější osobní sdělení a množství pozdravů.

Náš úryvek tvoří první čtyři verše třetí kapitoly, kterou začíná druhá, nabádavá část listu. Autor listu začíná příslibem vzkříšení všech lidí. Jedná jako dobrý pedagog. Nejdříve mluví o naději vzkříšení s Kristem a pak teprve klade požadavky a dává nejrůznější pokyny. Pojďme se nyní, milí posluchači, podrobněji věnovat jednotlivým veršům nedělního úryvku. Vybrané čtyři verše stojí v samotném středu celého listu. Mohli bychom je také podtrhnout a červeně označit jako nejdůležitější autorovu výpověď.

V prvním verši čteme: “Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí po pravici Boží (Kol 3,1). Je zajímavé, že autor již mluví o vzkříšených křesťanech. Už ve druhé kapitole čteme: „S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých“ (Kol 2,12). Podle autora již ke vzkříšení došlo, protože je vázáno na víru. Kdo uvěřil v Krista a neustále Krista hledá, ten je již vzkříšen. Podle této myšlenky můžeme usuzovat, že text nenapsal sám apoštol Pavel, ale některý z jeho žáků jeho jménem. Pavel totiž předpokládal, že vzkříšení nastane až v budoucnu. Autor listu Kolosanům však předpokládá, že ke vzkříšení dochází, když někdo uvěří v Krista. Mohli bychom říci – vzkříšení už je zde, ale ještě ne zcela. Teprve jako vzkříšení jsou křesťané schopni směřovat výlučně k Bohu. Vzkříšení není cíl, ale prostředek, který umožňuje další hledání. Podle tehdejších – a vlastně i dnešních představ – byl nebeský svět v nedostupné výšce. Tento svět byl chápán jako ideální, dokonalý, umístěný nad světem lidským. Proto autor říká – „hledejte to, co je nad vámi.“ Přejímá tak starozákonní prostorové představy a vychází mimo jiné ze stodesátého žalmu, ve kterém čteme:„Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám“ (Ž 110,1). Tento žalm je citován na mnoha místech Nového zákona – v Markově evangeliu, ve Skutcích apoštolů, v Prvním listu Korinťanům a v listu Židům. Autor listu Kolosanům cituje tento žalm z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je pravděpodobně prostorové vidění vzkříšení. Vzkříšený Ježíš je vyvýšen k Bohu, zasedá po jeho pravici. Stejná naděje se týká křesťanů, kteří v Krista uvěřili.

Výzvu – „hledejte to, co je nad vámi“ – bychom mohli vyložit také obrazně: hledejte to, co vás přesahuje – hledejte Boha. Tak se člověk může setkat s Ježíšem Kristem. Díky němu můžeme jít k Bohu do nebe. Sám říká, že je cestou, která vede k Bohu.

Náš úryvek pokračuje slovy: „K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem“(Kol 3,2). Křesťan má hledat Boha, nebe, to, co ho nekonečně přesahuje. Současně však nemá odsuzovat a zavrhovat pozemský svět. Cíl každého člověka je v Bohu, proto není dobré pevně se vázat na tento lidský svět. Ale věřící křesťan může pozemský svět přetvářet. Autor nechce zavrhnout lidský svět, jak si to přáli někteří horlivci a bludaři v Kolosách. Chce jej nasměrovat ke Kristu.

V dalším verši čteme: „Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu“ (Kol 3,3). Autor se znovu vrací k myšlence, že každý křesťan umřel spolu s Kristem a spolu s ním je také vzkříšen. Pouze s tímto předpokladem můžeme pochopit třetí verš třetí kapitoly. Křesťané umřeli hříchu. Neznamená to, že by měli tento svět zavrhnout. Každý z nich věří, že život pokračuje v nebeském království. Apoštol Pavel píše v listu Římanům: „Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. … Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít“ (Řím 6,6.8). Autor předpokládá druhý Kristův příchod, kterému se cizím slovem říká „paruzie“. Na žádném místě v celém listu se o něm doslova nezmiňuje, ale tiše jej předpokládá. Druhý Kristův příchod bude znamenat dovršení všeho dění ve světě a plné prosazení spásy. Je zajímavé, že autor nijak nezdůrazňuje dva důležité aspekty takzvaných posledních věcí – smrt a soud. Také v této myšlence se odlišuje od apoštola Pavla, který s oběma skutečnostmi počítá. Autor listu Kolosanům vychází z myšlenky, že člověk, který je v Kristu, dospěl už k životu. Podobně mluví evangelista Jan: „Ježíš jim řekl: … Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života“ (J 5,24). Při druhém Kristově příchodu se plně projeví život těch, kdo v Krista již uvěřili, jak čteme v dalším verši druhého čtení: „Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě“ (Kol 3,4). Křesťanská životní praxe se plně projeví při Ježíšově druhém příchodu. Proto má smysl dodržovat všechna doporučení a napomenutí, která křesťanům v Kolosách autor dává. Jestliže jsme dostali nový život, pak nemůžeme jinak, než usilovat o jeho plné dovršení. Proto autor naléhavě vybízí, abychom hledali to, co pochází z nebe. Máme být zaměření na život s Kristem ve slávě. Kristus dá za pravdu věřícím křesťanům, kteří žijí podle jeho přikázání. Věřící člověk žije v Kristu, ale ještě ne zcela. Dokud Kristus podruhé nepřijde, nedosáhneme svého cíle. Křesťané žijí v naději na budoucí život. Tato naděje je posilou při vší snaze o lepší život.

Autor pak pokračuje konkrétními radami pro každodenní život. Čteme:„Proto umrtvujte své pozemské sklony – smilstvo, necudnost, zlou touhu a hrabivost…“ (Kol 3, 5) a dále známá slova „Ženy, podřizujte se svým mužům… Muži, milujte své ženy… Děti, poslouchejte ve všem své rodiče…“(Kol 3,18-20). Každý, kdo se bude těmito radami řídit, bude mít podíl na Kristově slávě a zasedne po jeho boku v Božím království.

Všechny texty nedělní liturgie jsou zaměřeny na Kristovo vzkříšení. V prvním čtení budeme číst ze Skutků apoštolů z Petrovy řeči při křtu římského setníka Kornélia. Hlavní důraz klade Petr na to, že Ježíš je vzkříšený a živý. Je skutečně tak živý, že apoštolé s ním mohli jíst a pít: „Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se. Nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám. My jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání“ (Sk 10,40-41). Ježíš je absolutním vítězem nad smrtí. Také žalm je plný naděje na vzkříšení. Ve sto osmnáctém žalmu budeme zpívat:„Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech“ (Ž 118,17). V evangeliu uslyšíme o událostech nedělního rána, jak jsme si již řekli na začátku dnešního pořadu. Marie Magdalská zjistila, že hrob je prázdný, a tuto nejprve smutnou zprávu sděluje učedníkům. Petr a milovaný učedník běží ke hrobu a vidí pruhy plátna. To naznačuje, že nikdo neukradl Ježíšovo tělo, protože jinak by je nevymotával z pohřebních pláten. Zanechané pruhy plátna vyjadřují, že Kristus byl osvobozen z moci smrti. Hrob se stává poselstvím: „druhý učeník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých“ (J 20,8-9). Prázdný hrob se tedy stává poselstvím. Milovaný učedník uviděl prázdný hrob a pruhy plátna a uvěřil. Teprve později se setkal se vzkříšeným Kristem. Vybraná čtení slavnostní nedělní liturgie probouzejí také v nás naději, že budeme vzkříšeni z mrtvých a budeme tak mít podíl na věčném životě v Božím království.