Kalendář akcí

<< Říjen 2024 >>
PÚSČPSN
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous slide
Next slide

L 1,1-4; 4,14-21

Marie Klašková

 

Milé posluchačky a milí posluchači! O třetí neděli v mezidobí uslyšíme úryvek z Lukášova evangelia. Pro tuto neděli jsou vybrány čtyři úvodní verše první kapitoly a několik veršů ze čtvrté kapitoly. V cyklu čtení pro liturgický rok C se zpravidla uplatňují úryvky z Lukášova evangelia.

Než se začteme do prvních veršů Lukášova evangelia, připomeňme si několik skutečností. Evangelium napsal neznámý autor. Tradice jej ztotožňuje s Lukášem, milým lékařem, o kterém se dočteme v listu Kolosanům (Kol 4,14). Z textu evangelia můžeme odvodit, že jeho autor byl vzdělaný člověk pocházející z pohanského prostředí. Velmi dobře uměl řecky a znal také řecký překlad Starého zákona, takzvanou „Septuagintu“. Podle jedné věděl Lukáš o Markově evangeliu a některé části z něj převzal. Proto se společně s Matoušem a Markem řadí mezi takzvané „synoptiky“. Lukáš psal pro křesťany pocházející z pohanství. Nezabývá se židovskými předpisy a jejich dodržováním. Hned v prvních verších věnuje svůj spis „váženému Teofilovi.“ Neznamená to však, že kniha je určena pouze příteli Teofilovi. Je adresována celé církevní obci. Evangelium můžeme rozdělit na několik částí. Ježíšův život je popisován jako cesta do Jeruzaléma, která je zakončena smrtí a vzkříšením. Z Jeruzaléma pak vychází celosvětová misie hlásání evangelia o příchodu Božího království. V této linii pak pokračuje další Lukášovo dílo, Skutky apoštolů.

Nedělní úryvek evangelia začíná slovy: „Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova“ (Lk 1,1-2). Autor evangelia říká velmi důležitou a zajímavou věc. Z jeho slov vyplývá, že už existovalo mnohotvárné ústní i písemné svědectví o Ježíšovi. Nevypočítává, kolik pramenů zná a ze kterých čerpá. Lukáš posoudil hodnověrnost jednotlivých pramenů, vše důkladně prozkoumal a pak sepsal evangelium. V dalším verši čteme: „A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu. Aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen“ (Lk 3-4). Lukáš se odvolává na svědectví očitých svědků. Můžeme si položit otázku, kdo byli zmínění očití svědkové. Nepochybně se mezi ně řadí dvanáct apoštolů – ti jsou jistě zárukou pravověrnosti. Kolem Ježíše se však pohybovaly také mnohé ženy. Za všechny si připomeňme alespoň Ježíšovu matku Marii či Marii Magdalenu. Ježíš posílá ty, kdo v něj uvěřili, do celého světa hlásat radostnou zvěst. Všichni mluvili o Ježíšově životě, o jeho smrti a vzkříšení. Někteří tato vyprávění uspořádali a zapsali pro další generace těch, kdo v Ježíše uvěří. Lukáš všechna vyprávění a tradice důkladně prozkoumal a zapsal, co o Ježíšovi tradice spolehlivě věděla.

Již v úvodu dnešního pořadu jsme si řekli, milí posluchači, pár slov o adresátovi celého evangelia. Lukáš věnuje evangelium váženému Teofilovi. Mohl být původně Žid nebo pohan. Nelze vyloučit ani jednu z obou možností. Byl to však vysoce postavený a bohatý člověk, když ho nazývá „váženým“. Víc o něm však nevíme. Samozřejmě, bylo by zajímavé vědět, zda Lukáš sepsal evangelium na přání nebo zda jej bohatý Teofil sponzoroval či snad zaručil jeho další šíření. To vše jsou otázky, na které neznáme odpověď. Můžeme se jen domnívat, že věnování vznešenému a bohatému muži zajišťovalo lepší rozšíření a prosazení celého díla v řecké společnosti. Kniha není věnována jen Teofilovi – česky – Bohumilovi, ale celé církevní obci.

Pro nedělní úryvek evangelia jsou vybrány jen čtyři verše první kapitoly. Evangelista se pak věnuje Ježíšovu dětství a událostem souvisejícím s Janem Křtitelem. Po úvodních verších první kapitoly uslyšíme několik veršů ze čtvrté kapitoly tohoto evangelia. V evangeliu následuje tento úryvek po vyprávění o Ježíšově čtyřicetidenním postu a pokušení na poušti. Dozvídáme se o změně místa a začátku činnosti: „Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili“ (Lk 4,14-15). Už v úvodu jsme si řekli, milí posluchači, že Lukáš vidí Ježíšův život jako „velkou cestu“ do Jeruzaléma. Ježíš se vrací z pouště do Galileje a učí v galilejských synagogách. Galilea není rozlohou velké území, proto se pověst o něm rychle šíří. Ježíš se obrací na Izrael, navazuje na židovská očekávání. Také Nazaret, místo Ježíšova dětství, leží v Galileji. Ježíš přichází i do tohoto městečka. Jestliže srovnáme Lukášovo evangelium s Markovým, zjistíme, že Marek zasazuje Ježíšovo vystoupení v Nazaretě do pozdější doby, zatímco Lukáš je klade hned na počátek Ježíšova působení. Lukáš popisuje celou událost podrobněji, rozšiřuje čtení z proroka Izaiáše a přidává také příklady ze Starého zákona o prorocích Eliášovi a Elizeovi.

V šestnáctém verši čteme: „Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy“ (Lk 4,16). Ježíš šel v sobotu do synagogy na bohoslužbu, podobně jako každý zbožný Žid. Při bohoslužbě se četl úryvek z Pěti knih Mojžíšových. Pak následoval text některého z proroků. Ježíš byl jako host nebo jako už známý učitel vyzván, aby předčítal z prorockých spisů. Lukáš o tom podává zprávu: „Povstal, aby předčítal z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše“ (Lk 4,16-17). Ježíš dostává do ruky svitek proroka Izaiáše. Kniha tehdy nevypadala tak, jak vyhlíží dnes. Byl to dlouhý pruh kůže, pergamenu či papyru, který byl navinut na dvou tyčích. Nelistovalo se tedy jako v knize, ale svitek se postupně převíjel z jedné tyče na druhou. Ježíš veden Božím Duchem čte ze svitku kombinaci několika veršů z proroka Izaiáše: „Otevřel knihu a nalezl místo, kde stálo: ´Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně´“ (Lk 4,18-19). Ježíš cituje několik veršů z 61. kapitoly proroka Izaiáše. Radostná a nadějeplná slova mluví o služebníkovi, který je vyzbrojen Božím Duchem, aby mohl přinést radostnou zvěst všem chudým, zajatým, slepým a zdeptaným. Tímto služebníkem mohl být také myšlen všemi očekávaný Mesiáš.

Dále pak čteme: „Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli“ (Lk 4,20). Po přečtení textu měl následovat jeho výklad. Kazatel obvykle seděl, proto čteme, že se Ježíš posadil. Všichni mu viseli na rtech, očekávali, co moudrého řekne „tesař, syn Josefův“, kterého znali už od dětství. Ježíš nezklamal a všemi otřásl, když „k nim začal mluvit: Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Na tom místě a v tom okamžiku se údajně naplňuje všechno, o čem Ježíš četl. To samozřejmě všechny překvapilo, můžeme říci – šokovalo. Lukáš klade velký důraz na platnost a okamžitou účinnost Božího Slova. Na několika místech používá ve svém evangeliu formulace „naplnilo se Písmo“. Marek používá v důležitých okamžicích svého evangelia formulace „naplnil se čas“. Je zajímavé všimnout si tohoto rozdílu. Naplňují se Písma a nazaretská obec má jedinečnou příležitost být u toho. Reakce je však překvapivá. Někteří žasnou nad jeho slovy, jiní jeho slovy pohrdají – vždyť to jsou slova obyčejného tesaře, syna Josefova, jejich příbuzného. Ježíš uvádí dva příklady ze Starého zákona. Eliáš nebyl poslán k některé ze zbožných izraelských rodin, ale k pohanské vdově do Sarepty, aby ji zachránil před smrtí hladem. Stejně tak Elizeus neuzdravuje nikoho z mnoha malomocných v Izraeli, ale syrského dvořana Námana. Nazaretské však tato slova vyprovokují natolik, že Ježíše vyženou na skálu za město a chtějí ho z ní shodit. Ježíš prochází jejich středem a pokračuje dál svou cestou. Podrobněji se budeme věnovat reakci Nazaretských na Ježíšovo kázání příští čtvrtek v pořadu Bible v liturgii, protože tyto verše jsou vybrány pro čtvrtou neděli v mezidobí.

Lukáš vysvětluje, proč je spása nabídnuta všem. Ježíš přišel k izraelskému národu, přišel do svého rodiště, ale byl odmítnut. Nabízí proto spásu i ostatním, pohanským národům. Odmítnutí a nenávist Izraele vyvrcholí Ježíšovou smrtí na kříži.

V prvním čtení uslyšíme v neděli úryvek z knihy Nehemiáš. Dozvíme se, že Ezdráš, znalec Písma, předčítal všem shromážděným z Mojžíšova zákona. Můžeme si všimnout uspořádání bohoslužby, které se podobá Lukášově popisu Ježíšova vystoupení v nazaretské synagoze. Ezdráš přečetl text, který pak byl vykládán. Všichni pozorně naslouchali jeho slovům, aby pochopili a správně porozuměli Božímu slovu. Text vede všechny posluchače k radosti, k ochotě dělit se s druhými.