Petr Chalupa
O 29. neděli v liturgickém mezidobí budeme zpívat po prvním čtení některé verše 96. žalmu. V názorech na básnickou stavbu tohoto žalmu nebylo zatím dosaženo jednoty. Někteří badatelé člení text na dvě sloky, jiní rozdělují druhou část na další dva oddíly. Obecně lze však říci, že znakem, podle kterého se žalm dělí na menší části, jsou výzvy ke chvále. Za každou z nich následuje vždy odůvodnění chvály. Takto jsou obvykle sestaveny žalmy, kterým říkáme hymny.
Nyní k jednotlivým veršům.
Zpívejte Hospodinu píseň novou,
zpívejte Hospodinu, všechny země!
Zanotování nové písně známe jako reakci zachráněného jednotlivce ze 40. žalmu. Ve 42. kapitole knihy proroka Izajáše (42,10) je výzva ke chvále reakcí na nový Hospodinův zásah ve prospěch Izraele: “Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu od končin země, vy, kdo se vydáváte na moře, a všechno, čím je naplněné, ostrovy a ti, kdo je obývají.”
Celé stvoření pak chválí stvořitele za své trvání v čase. V průběhu dějin dochází k novým událostem, které vedou k tvorbě nových písní. Tematicky se obojím – tedy novým děním i novou písní – zabývá takzvaný Druhý Izajáš.
Pojem “všechny země” má v tomto žalmu hned význam “obyvatelé země”, hned “vesmír.” Údaj o obsahu – “nová píseň” – spolu s uvedeným adresátem – “všechny země” – dodávají prvnímu verši charakter nadpisu, který se v dalším textu konkretizuje.
Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno,
rozhlašujte den ze dne jeho spásu!
Hospodinovo jméno může v žalmech velebit jednotlivec, skupina lidí, Izrael nebo národy. S hlásáním Hospodinovy spásy se setkáme ve 40. žalmu (40,10), rovněž u takzvaného Druhého Izajáše (Iz 52,7).
Vypravujte mezi pohany o jeho slávě,
mezi všemi národy o jeho divech.
V příbuzných žalmech vypráví žalmista o Boží záchraně svým bezprostředním posluchačům. Jestliže o Hospodinových divech vypráví Izrael, obrací se buď na své potomky (78,4) nebo na sousední národy (79,13). O “pohanech” a “národech” se takto souběžně hovoří až v době babylónského vyhnanství nebo po jeho skončení.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály,
třeba se ho bát více nežli všech bohů.
Odůvodnění chvály vychází z teologie Siónu. Přízvisko “veliký” vystihuje Hospodina jako hrozivého krále, který vládne nad světem. Podle starověkých představ vládne také nad ostatními bohy.
Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly,
Hospodin však stvořil nebe.
Tento verš znevažuje pohanské bohy jako výmysly – doslova nicotnosti. Pojem “výmysly” hraje důležitou roli ve všech starozákonních textech, jež polemizují s modloslužbou. V této souvislosti je rovněž pochopitelná zmínka o stvoření nebe Hospodinem. Bohové jsou nicotní vzhledem k Hospodinu-Stvořiteli. Jako stvořitel nemůže být znázorněn ničím stvořeným. Proto jsou obrazy bohů trapné a nepřijatelné. Dokáží znázornit jen bůžky, nikoli však Hospodina. Odmítání bůžků a jejich obrazů se objeví velmi zřetelně hned v následující písni žaltáře: “Hanbí se všichni ctitelé model, kteří se chlubí svými bůžky, všichni bohové se mu klaní” (Ž 97,7). Dva sousední žalmy jsou tímto způsobem navzájem propojeny.
Velebnost a vznešenost ho předchází,
moc a nádhera je v jeho svatyni.
Žalm pokračuje výčtem čtyř mocností, které Hospodina doprovázejí. Některé z nich, jako “velebnost a vznešenost”, známe jako výrazy používané v souvislosti s královským dvorem. Jiné, jako “moc a nádhera”, jsou doprovodnými jevy při zjevení Hospodina. Známe je i z jiných žalmů (29; 71). Slova o Hospodinově svatyni potvrzují už zmíněnou teologii Siónu.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů,
vzdejte Hospodinu slávu a moc,
vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.
Druhá sloka začíná citátem ze 29. žalmu. Ke chvále jsou však místo bájných “Božích synů” vyzvány historické “rodiny národů.” Mají uctívat Hospodina bohoslužbou.
Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří;
v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu!
Třeste se před ním všechny země!
Jak se má úcta k Hospodinu projevit? Nejprve mají národy přinést dary. Něco takového se v žalmech vyžaduje obvykle od krále nebo kteréhokoli modlícího se člověka. “Oběť” může označovat obecně dar nebo obětování pokrmu. Podle názorů rozšířených po skončení babylónského zajetí se mají na oběti podílet i pohanské národy. S dalšími projevy bohoslužby – vstupem na chrámové nádvoří a klaněním v liturgickém rouchu chrámových zpěváků- se setkáme i v 95. žalmu.
Nápadný je však poslední úkaz – všechny země se mají třást před Hospodinem. Zemětřesení je totiž jinak reakcí přírody na zjevení Boha. Zde se přenáší na celou zemi, přesněji na obyvatele celé země. Tímto úkonem má být naznačen úctyhodný odstup mezi Hospodinem a národy.
Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje.
Upevnil svět, aby nekolísal: národy řídí podle práva.
Izrael má podle první sloky rozhlašovat Hospodinovy činy v průběhu dějin. Pohanské národy vyznávají Hospodina jako krále, který upevňuje svět. 96. žalm tedy rozlišuje mezi vírou Izraele ve stvořitele a Pána dějin a vírou národů ve stvořitele, popř. v pevnou oporu světa. Slovní spojení “řídit národy podle práva” se nachází v 7. a 9. žalmu. Z hlediska redakčního propojení celého žaltáře můžeme zde vidět snahu provázat první žalmy celé sbírky s naším žalmem, v pořadí devadesátým šestým.
Radujte se, nebesa, zajásej, země,
zahuč, moře a vše, co je naplňuje;
zaplesej, pole a vše, co je na něm.
Do chvály je ve třetí sloce zapojeno i stvoření. Podobně se vyjadřuje i takzvaný Druhý Izajáš nebo 29. žalm.
Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy
před Hospodinem, že přichází, že přichází řídit zemi.
Bude řídit svět spravedlivě,
národy bude spravovat věrně.
Spojka “tehdy” a výpověď o rozveselených lesních stromech nás přivádějí k cíli skladby. Hospodinovu příchodu lze rozumět buď jako oznámení nového vysvobození, nebo jako budoucímu soudu nad světem. Souběžně uvedená slova o spravedlivém řízení a věrném spravování naznačují, že nepůjde o trestající odsouzení, ale projev Hospodinovy péče, která vyvolává jásot takto zajištěného světa.
96. žalm chce být jako “nová píseň” jásavou ozvěnou Božích záchranných činů. Tato ozvěna zní celým světem a u všech národů. Všezahrnující rozsah je hlavním poselstvím tohoto žalmu, protože v něm dorůstá dřívější i současná Hospodinova vláda do konečné podoby. Tato skutečnost se sice vyjadřuje jako Boží soud nade všemi národy, ale měřítkem soudu se stává Hospodinův vztah ke světu, vyjádřený pojmem spása. Celý svět chce už nyní svým jásotem oslavovat své budoucí dovršení.
Už v době starozákonní zvěstuje “nová píseň” budoucí čas spásy. S Ježíšem vstoupila do dějin naprosto nová skutečnost. Podle apoštola Pavla začíná s ním “nový věk”: “Když se tedy někdo stal křesťanem, stal se novým tvorem. Staré řády pominuly, nové nastoupily” (2 K 5,17).
V Novém zákoně se setkáme s pojmem “nová píseň” v Janově zjevení. Ve 14. kapitole (14,3) zpívají vykoupení křesťané novou píseň spolu s Beránkem.
Všechna novozákonní místa potvrzují, že žalm byl chápán ve smyslu eschatologickém, tedy v rámci dění na konci světa.