Kalendář akcí

<< Říjen 2024 >>
PÚSČPSN
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous slide
Next slide

Bar 3,9–15.32–4,4

Velikonoční vigilie

6. čtení – Bar 3,9–15.32–4,4

Petr Chalupa

Baruch je známý jako jeho přítel a písař proroka Jeremiáše. Kniha proroka Barucha se skládá ze tří hlavních částí. První část tvoří vyznání vin, které vedly k vyhnanství, a třetí část je povzbuzením pro Izrael a obyvatele Jeruzaléma. Úryvek, vybraný pro velikonoční vigilii, pochází z druhé části, ve které je Izrael vyzván k poslušnosti vůči přikázáním. V nich je totiž ukryta moudrost a jejich dodržování vede k životu.

Slyš, Izraeli, přikázání života, napni sluch, abys poznal moudrost! Čím to, Izraeli, že jsi v nepřátelské zemi, že chřadneš v cizí zemi, poskvrněn jako mrtvoly, že jsi připočten k těm, kteří sestoupili do podsvětí? Opustil jsi studnici moudrosti! Neboť kdybys byl chodil po Boží cestě, přebýval bys v pokoji navěky. Nauč se, kde je poznání, kde síla, kde důvtip, abys tím poznal, kde je dlouhý věk a život, kde v pokoji září oči.

Text, který pravděpodobně vznikl ve 2. století před Kristem, obsahuje mnoho narážek na texty Zákona a proroků. Když se věřící Žid setkal s výzvou „slyš, Izraeli“, hned si vzpomněl na stejně začínající úryvek z Páté knihy Mojžíšovy, který byl součástí jeho každodenní modlitby. Po výzvě k naslouchání nenásleduje ovšem požadavek lásky k Hospodinu, ale zdůraznění přikázání, která má oslovený Izrael poslušně plnit, aby tak směřoval k životu. Baruch je přesvědčen, že život v poslušnosti vůči přikázáním vede nejen k životu, ale také k získání moudrosti.

Otázka, která má odhalit důvod vyhnanství, je zodpovězena pomocí všeho toho, k čemu nabádala předcházející výzva, co však Izrael svým jednáním popřel. „Nechodil po Boží cestě“, tedy nežil podle Božích přikázání. Tak opustil zdroj, ze kterého moudrost pochází. Nemohl pak „přebývat v pokoji“ – naopak – jeho život je nyní vyhnanstvím ohrožen.

Jako východisko zaznívá další výzva: „nauč se“. Izrael má objevit, odkud pramení poznání, síla a důvtip, které vedou k dlouhému životu a zřetelně rozpoznatelnému pokoji.

Kdo nalezl místo (moudrosti), kdo vešel do jejích pokladnic? Zná ji však ten, který ví všecko, svým důmyslem ji vynašel; který založil zemi na věčné časy a naplnil ji zvířaty; který vypouští světlo, a (ono) jde, volá na ně, a (ono) ho poslouchá s třesením. Hvězdy vesele září na svých místech; zavolá-li je, řeknou: „Tady jsme!“ – a s radostí svítí svému Tvůrci. To je náš Bůh, nemůže být jiný k němu přirovnán. Vynašel všechny cesty k moudrosti a dal je svému služebníku Jakubovi a Izraeli, svému miláčkovi.

Učitel moudrosti klade další otázku, aby mohl svou nauku předložit jako správnou odpověď. Odpověď na dotaz po zdroji moudrosti se ovšem vymyká lidské zkušenosti. Nositel moudrosti je charakterizován jako „ten, který ví všecko“, jako Stvořitel země, zvířat, světla a hvězd. Všichni tvorové poslouchají svého Tvůrce, hvězdy se na jeho oslovení ozývají jako živé bytosti a plní funkci, kterou jim svěřil. Všechno tvorstvo vypovídá o svém Stvořiteli: „To je náš Bůh“. Teologicky vzdělaný autor textu dodává hned větu, která připomíná, že Bůh je jediný. Žádný jiný bůh se s ním proto nemůže srovnávat. Původce moudrosti si nenechává moudrost pro sebe, ale dává ji svému lidu. Ten je zde zastoupen milovaným Jakubem neboli Izraelem.

Potom se (moudrost) ukázala na zemi a stýkala se s lidmi. Ona je knihou Božích přikázání a zákonem, který platí na věčné časy; všichni, kteří se jí drží, (přijdou) k životu, k smrti pak ti, kdo ji opustili.

V tomto odstavci je moudrost nejprve zosobněna. Stýká se na zemi s lidmi, chce být lidem nablízku. Pak je ztotožněna s „knihou Božích přikázání a věčně platným zákonem“. Jakmile Izraelita uslyšel slova o zákoně, pomyslel na Pět knih Mojžíšových, které takto souhrnně nazýval. Moudrost je tedy obsažena v knize Božích přikázání. Jestliže pak člověk chce plnohodnotně žít, musí se ve svém jednání držet jejích pokynů. Kdyby ji zavrhl, směřuje ke smrti.

Obrať se, Jakube, a uchop ji, choď po cestě v jejím lesku, vstříc jejímu světlu! Svou slávu nedávej jinému ani to, co ti prospívá, cizímu národu. Blahoslavení jsme, Izraeli, že známe, co se líbí Bohu. 

Závěrečné výzvy Izraeli („Jakube“) nabádají k obrácení, k aktivnímu zájmu o moudrost, k uvědomění si její hodnoty. Něco tak vzácného jako moudrost nemá Izrael odhalovat cizincům. Znalost moudrosti činí Izrael šťastným („blahoslavení jsme“), protože Bohu se líbí ti, kdo si ji osvojili.

O velikonoční vigilii máme o přečteném úryvku Písma svatého chvíli přemýšlet. Pak má následovat modlitba jako naše odpověď na vyslechnuté Boží slovo. Vedeni liturgickou modlitbou po čtení, ve které je Bůh označen jako „studnice moudrosti“, můžeme také my prosit, abychom Boha neopustili, ale chodili věrně po jeho cestách.