Kalendář akcí

<< Říjen 2024 >>
PÚSČPSN
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3
Biblické mapy
Velkoformátové biblické mapy
Otevřít
Magnetické záložky
Záložky do knihy s biblickým citátem
Otevřít
Metodické pomůcky
Knihy o práci s Biblí
Otevřít
Previous slide
Next slide

Iz 52,13-53,12

Velký pátek

1. čtení – Iz 52,13-53,12

Petr Chalupa

Pro velkopáteční liturgii byl vybrán úryvek z knihy proroka Izaiáše. Uslyšíme jednu z písní o Hospodinově služebníkovi. V pořadí těchto písní je čtvrtá. V první z nich (Iz 42,1–4) představuje Hospodin svého služebníka někoho, kdo soudí zvláštním způsobem, když „nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí“. V druhé (Iz 49,1–6) ustanovuje Hospodin svého zklamaného služebníka světlem pro neizraelské národy. Ve třetí (Iz 50,4–9) se Hospodinův služebník setkává s útoky, které jsou proti němu namířeny. Zároveň však vyznává, že mu Hospodin pomůže. Čtvrtou písní vrcholí tyto pozoruhodné texty knihy proroka Izaiáše.

Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku. On přivede v údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatřili, co se jim neřeklo, zpozorovali, co dříve neslyšeli.

Začátek písně zní slibně. Služebník má mít úspěch a mluví se o jeho vznešenosti. Lidé by nad ním měli dokonce žasnout. Paradoxně je však úžas jiného druhu než nadšení z úspěchu a vznešenosti. Služebníkův vzhled je zohaven natolik, že v něm lze jen ztěžka poznat člověka. Je tedy pochopitelné, že někdo takový vzbuzuje údiv – dokonce na mezinárodní úrovni –, že ani mocní lidé nemají slov, když svým zrakem a sluchem zachytí něco někoho tak nezvykle vyhlížejícího.

Kdo uvěřil, co jsme slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? Vyrašil před ním jako výhonek, jako kořen z vyprahlé země. Neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený.

V další části písně se dostávají ke slovu lidé, kteří o sobě hovoří v první osobě množného čísla. Tito lidé sice slyšeli, že jim Bůh něco sděluje, ale neuvěřili mu. Jejich pozornost se stáčí ke služebníkovi. Objevil se před Bohem jako projev života v prostředí, ve kterém by život nikdo nečekal. Svým vzhledem – jak už víme – nemohl získat sympatie těch, kdo se na něho dívali. Nikdo z nich by nechtěl vypadat jako on. Vždyť jím lidé opovrhují do té míry, že zůstává osamocený. Celkově je charakterizován slovním spojením „muž bolesti“ – tedy někdo, komu je utrpení důvěrně známé, komu se lidé raději vyhýbají, protože jím pohrdají.

A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, (tížily) ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na něho uvalil vinu nás všech.

Zmínění lidé se domnívali, že služebníka musel potrestat Bůh, jako by on sám provedl něco zlého. Překvapivě však poznávají, že služebník snáší utrpení, kterým měli projít oni, že jeho bolesti měli vlastně pociťovat oni. Všechny projevy krutosti, které služebník snáší, když je proboden, rozdrcen, obtížen tresty a ztrýzněn ranami, dokázal Bůh obrátit ve prospěch těchto lidí – v jejich spásu a uzdravení. Dostáváme se ke skutečnosti, kterou nazýváme zástupné utrpení. Takové jednání, kdy někdo na sebe vezme nepravosti, zločiny a tresty druhých lidí, aby je tak zachránil, může být pochopitelné jen jako Boží záměr, jako uskutečnění tajuplného Božího plánu, který nepodléhá našim úsudkům o tom, co považujeme za spravedlivé či nespravedlivé.

Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. Odstraněn byl soužením a (nespravedlivým) soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze země živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani neměl v ústech podvod.

Další část písně přibližuje, jaký byl Boží služebník, když procházel utrpením. Velmi výmluvný je básnický obraz obětního zvířete, které se nezdráhá stát se obětí. Na odstranění nepohodlného člověka měl podíl i nespravedlivý soudní výrok. Práva se tento odsouzenec nedovolal. Služebníkův tragický konec je spojen s myšlenkou zástupného utrpení: „pro zločin svého lidu byl ubit k smrti“. Ovšem i po smrti platí pro Božího služebníka paradox, který ho charakterizoval už zaživa: „ačkoli se nedopustil křivdy ani neměl v ústech podvod, … vykázali mu hrob se zločinci“. Zdá se, že ponižující utrpení Božího služebníka nekončí ani okamžikem jeho smrti.

Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním.

Znovu se dostáváme k úvahám o zástupném utrpení. Jen s obtížemi přijímáme představu o Bohu, kterému se zalíbilo zdrtit někoho utrpením. I zde nacházíme jediné ospravedlnění: Tímto způsobem na daří uskutečnit „Hospodinův plán“. Pokud služebník vydal sebeobětováním svůj život, čeká ho mnoho dobrého: Bude mít dlouho žijící děti, on sám „uvidí světlo a nasytí se poznáním“. Obrazy dlouhého života, světla a poznání odkazují jednoznačně k vítězství života nad smrtí.

Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.

Mezi Židy, tedy mezi prvními adresáty tohoto textu se vedou nekonečné rozpravy o tom, kdo asi je Hospodinovým služebníkem těchto písní. První křesťané – a nejen oni – vyznávali, že osud služebníka prožil Ježíš při svém utrpení. Když se evangelisté snažili porozumět významu Ježíšova utrpení, vzpomněli si na zástupné utrpení Hospodinova služebníka. Také my se držíme jejich vyznání, když jsme ve víře přesvědčeni, že svým utrpením na kříži získal Ježíš spásu všem lidem.